Jedna z „olomouckých“ listin krále Jana Lucemburského

Jedna z „olomouckých“ listin krále Jana Lucemburského | foto: Archiv města Olomouce

Web představuje listiny krále, který uznal Olomouc za hlavní město Moravy

  • 0
Větší soudní pravomoci měšťanům, povolení pořádat výroční trhy či souhlas se založením vesnice Neudorf, kterou dnes Olomoučané znají jako městskou část Nový Svět. Unikátní „archivní“ web olomoucké radnice rozšířila kapitola věnovaná českému králi Janu Lucemburskému, respektive jeho listinám, jež tento panovník vydal ve prospěch města.

Jakožto český král navštívil Jan Lucemburský dnešní krajské město poprvé na jaře 1311, tedy zhruba čtyři měsíce po své korunovaci. Do Olomouce zavítal v rámci cesty na Moravu, kterou podnikl proto, aby se ujal vlády nad moravským markrabstvím.

„Závažnosti dodávalo výpravě silné vojsko,“ uvádí na archivním webu radnice historik Jiří Fiala.

Tehdejší „tisk“ – Zbraslavská kronika pak o události napsala: „A tak přišel král Jan na Moravu a přitrhl nejprve k Olomouci, metropoli celé Moravy. Tam byl uvítán ode všeho lidu s nesmírnou radostí. Zůstal tam dvanáct dní a uspořádal tam vše, co se týkalo míru.“

Při pobytu v Olomouci se král setkal mimo jiné se svým švagrem, slezským vévodou Boleslavem, s nímž po delším rokování dojednal postoupení Opavska české koruně za osm tisíc hřiven stříbra.

„Příslušná listina byla v Olomouci vyhotovena 11. června 1311,“ přibližuje Fiala.

Hlavní město Moravy mělo trh bez mýtného

První dokument věnovaný přímo dnešnímu krajskému městu, který lze dohledat v archivu radnice, Jan Lucemburský vydal o zhruba tři roky později - na podzim roku 1314. Týká se založení nové hanácké vesnice Neudorf, což je dnešní městská část Nový Svět.

„Měšťanům vycházíme vstříc, povolujeme a poskytujeme jim v tom svou podporu, aby na křovinaté stráni nalézající se u našeho města Olomouce a k tomuto našemu městu obrácené a sestupující k Moravě, podle počtu lánů, které mohou poskytovat výnos, vystavěli a zřídili vesnici a kvůli výstavbě vesnice tuto křovinatou stráň zabrali a osadili,“ stojí v listině krále.

Z podzimu 1314 pochází i další dokument, v něm Jan Lucemburský udělil Olomouci výsadu pořádat o letnicích (svatodušní svátky, slaví se 50 dnů po Velikonocích a deset dnů po Nanebevstoupení Páně) týdenní výroční trh.

Současně rozhodl, že obchodníci, kteří se jarmarku zúčastní, výjimečně nemusejí při cestě na trh a zpět platit královské mýtné.

V listině zároveň označuje Olomouc za hlavní město Moravy: „Naše město Olomouc mezi všemi městy a městečky naší moravské země drží prvenství a má přední postavení, ještě s větší laskavostí Naše Jasnost rozhodla, že je důstojné, aby bylo vyznamenáno tou jedinečnou výsadou důstojnosti, díky níž bude povýšeno a navštěvováno (díky jarmarku) před všemi ostatními městy.“

Majetkových výhod se týkala i některá další králova nařízení: „Našim olomouckým měšťanům ze své královské štědrosti převádíme a darujeme mýto řečeného města, které dosud příslušelo k našemu hradu.“

Měšťané mohou věznit své dlužníky

Jan Lucemburský myslel i na bezpečnost „svých milovaných a věrných“ Olomoučanů. Měšťanům dal v této souvislosti pravomoci, které má v dnešní době v rukou výhradně policie a justice. Povolil jim zatýkat a věznit dlužníky a také soudit bez přítomnosti rychtáře násilnické žháře, vrahy a jiné zločince.

„Mimoto si přejeme a nařizujeme, aby dále nikomu z lidí a zvláště z obyvatel našeho království bez našeho zvláštního povolení nebylo dovoleno postavit jakýkoliv hrad nebo založit pevnost ve vzdálenosti jedné míle od řečeného města, z čehož by tomuto našemu často zmiňovanému městu nebo jeho obyvatelům mohla povstat nějaká újma,“ uvádí královská listina z července 1331.

V té době však Jan Lucemburský pobýval už delší čas v cizině, do Čech a na Moravu si jezdil víceméně pouze pro peníze. Konkrétně v Olomouci se zastavil v roce 1327 při svém tažení proti Krakovu a o 12 let později, když táhl proti opavskému knížeti Mikulášovi.

„Tažení skončilo tím, že král Jan 9. července v Olomouci udělil Mikulášovi Opavsko v léno,“ uvádí Fiala.

O sedm let později, v srpnu 1346 tehdy už slepý Jan Lucemburský zemřel na následky zranění, která utrpěl v bitvě u Kresčaku v severní Francii. „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ byla údajně jeho poslední slova.