Jakožto český král navštívil Jan Lucemburský dnešní krajské město poprvé na jaře 1311, tedy zhruba čtyři měsíce po své korunovaci. Do Olomouce zavítal v rámci cesty na Moravu, kterou podnikl proto, aby se ujal vlády nad moravským markrabstvím.
„Závažnosti dodávalo výpravě silné vojsko,“ uvádí na archivním webu radnice historik Jiří Fiala.
Tehdejší „tisk“ – Zbraslavská kronika pak o události napsala: „A tak přišel král Jan na Moravu a přitrhl nejprve k Olomouci, metropoli celé Moravy. Tam byl uvítán ode všeho lidu s nesmírnou radostí. Zůstal tam dvanáct dní a uspořádal tam vše, co se týkalo míru.“
Při pobytu v Olomouci se král setkal mimo jiné se svým švagrem, slezským vévodou Boleslavem, s nímž po delším rokování dojednal postoupení Opavska české koruně za osm tisíc hřiven stříbra.
„Příslušná listina byla v Olomouci vyhotovena 11. června 1311,“ přibližuje Fiala.
Hlavní město Moravy mělo trh bez mýtného
První dokument věnovaný přímo dnešnímu krajskému městu, který lze dohledat v archivu radnice, Jan Lucemburský vydal o zhruba tři roky později - na podzim roku 1314. Týká se založení nové hanácké vesnice Neudorf, což je dnešní městská část Nový Svět.
„Měšťanům vycházíme vstříc, povolujeme a poskytujeme jim v tom svou podporu, aby na křovinaté stráni nalézající se u našeho města Olomouce a k tomuto našemu městu obrácené a sestupující k Moravě, podle počtu lánů, které mohou poskytovat výnos, vystavěli a zřídili vesnici a kvůli výstavbě vesnice tuto křovinatou stráň zabrali a osadili,“ stojí v listině krále.
Z podzimu 1314 pochází i další dokument, v něm Jan Lucemburský udělil Olomouci výsadu pořádat o letnicích (svatodušní svátky, slaví se 50 dnů po Velikonocích a deset dnů po Nanebevstoupení Páně) týdenní výroční trh.
Současně rozhodl, že obchodníci, kteří se jarmarku zúčastní, výjimečně nemusejí při cestě na trh a zpět platit královské mýtné.
V listině zároveň označuje Olomouc za hlavní město Moravy: „Naše město Olomouc mezi všemi městy a městečky naší moravské země drží prvenství a má přední postavení, ještě s větší laskavostí Naše Jasnost rozhodla, že je důstojné, aby bylo vyznamenáno tou jedinečnou výsadou důstojnosti, díky níž bude povýšeno a navštěvováno (díky jarmarku) před všemi ostatními městy.“
Majetkových výhod se týkala i některá další králova nařízení: „Našim olomouckým měšťanům ze své královské štědrosti převádíme a darujeme mýto řečeného města, které dosud příslušelo k našemu hradu.“
Měšťané mohou věznit své dlužníky
Jan Lucemburský myslel i na bezpečnost „svých milovaných a věrných“ Olomoučanů. Měšťanům dal v této souvislosti pravomoci, které má v dnešní době v rukou výhradně policie a justice. Povolil jim zatýkat a věznit dlužníky a také soudit bez přítomnosti rychtáře násilnické žháře, vrahy a jiné zločince.
„Mimoto si přejeme a nařizujeme, aby dále nikomu z lidí a zvláště z obyvatel našeho království bez našeho zvláštního povolení nebylo dovoleno postavit jakýkoliv hrad nebo založit pevnost ve vzdálenosti jedné míle od řečeného města, z čehož by tomuto našemu často zmiňovanému městu nebo jeho obyvatelům mohla povstat nějaká újma,“ uvádí královská listina z července 1331.
V té době však Jan Lucemburský pobýval už delší čas v cizině, do Čech a na Moravu si jezdil víceméně pouze pro peníze. Konkrétně v Olomouci se zastavil v roce 1327 při svém tažení proti Krakovu a o 12 let později, když táhl proti opavskému knížeti Mikulášovi.
„Tažení skončilo tím, že král Jan 9. července v Olomouci udělil Mikulášovi Opavsko v léno,“ uvádí Fiala.
O sedm let později, v srpnu 1346 tehdy už slepý Jan Lucemburský zemřel na následky zranění, která utrpěl v bitvě u Kresčaku v severní Francii. „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ byla údajně jeho poslední slova.
