„Díky dronům vidím Jeseníky jinak než lidé, kteří je procházejí pěšky, a rád tyto pohledy zprostředkovávám. Kouzlo Jeseníků se zkrátka nikdy neomrzí, ať je člověk vidí ze země, nebo ze vzduchu,“ říká Barančík.
Kouzlo dronového snímání mu podle něj umožnilo pochopit některé věci, které jsou ze země viditelné daleko hůře nebo vůbec.
„Třeba proč se Červená hora takto jmenuje. Když je totiž sníh a slunce tam dopadá pod určitým úhlem, tak opravdu svítí červeně,“ vysvětluje fotograf.
„Drony mi nabízejí nové možnosti, jiný pohled chápání prostoru. Na snímcích se pak objevují věci, které ze země člověk neuvidí,“ popisuje Barančík, jenž kouzlí s různými úhly, pod kterými z výšky fotí.
„Třeba svislý pohled přímo dolů nabízí spíš umělecké snímky, víc z úhlu chce krajinářská fotka. Moje focení a natáčení v přírodě je hodně o hraní právě s úhly, světlem a stíny,“ přibližuje.
Nejlepší období je zima
Barančík hodně fotí v zimě, kterou pro tento účel v Jeseníkách považuje za nejlepší roční období.
„V zimě se dá daleko lépe pracovat se světlem a stíny. Vyfotil jsem třeba pramen Bílé Opavy, který se jindy ztrácí v zeleni,“ nastínil fotograf, jenž už si vydobyl mezinárodní renomé.
Před třemi lety dosáhl velkého průlomu do světa, když jeho klip z Norska nazvaný Norway – majestic fjordland získal několik zahraničních ocenění včetně uznání v největší světové dronové soutěži Drone Awards. Toto ocenění obhájil i v následujícím roce s videem z Jeseníků Autumn Feelings – Jeseníky.
„Létání a natáčení v přírodě je něco, co mě dělá opravdu šťastným,“ vyznává se Barančík.
Řadu tvůrčích snů si už uskutečnil, ten hlavní má ale pořád před sebou. „Chtěl bych spolupracovat s National Geographic a s Davidem Attenboroughem,“ prozradil.
Barančíkovy jedinečné fotografie a videa si mohou zájemci v šumperském muzeu prohlédnout až do 23. září.
