Kachel z poloviny 15. století je vzácný tím, že obě biblické postavy nezobrazuje u stromu poznání, jak je běžné, nýbrž až v době po „vyhnání z ráje“.
„Obě postavy se drží za ruce, právě ztvárněním motivu je tento helfštýnský exemplář unikátní,“ říká vedoucí výzkumu Zdeněk Schenk z Muzea Komenského v Přerově.
KVÍZ: Poznáte české a moravské hrady? |
Kachel šedé barvy výpalu ohromuje propracovaností detailů, patrné jsou dodnes třeba prsty na rukou i nohou a také například účes Evy.
Archeologický průzkum je součástí rozsáhlé rekonstrukce paláce na čtvrtém hradním nádvoří. Právě odtud pochází i další nalezený kachel z hradních kamen, který odkazuje na Bibli. Je na něm motiv kozla snažícího se spásat plody a listy stromu poznání. V jeho koruně je veverka, jež drží oříšek.
„V období gotiky nebyla veverka vnímána pozitivně, ale spíš jako pokušitel, připodobňovaný k ďáblu. Kozlové zase zobrazují hřešící lidi hnané neukojitelnou touhou,“ vysvětluje Schenk. Oba kachle jsou podle archeologa ukázkou kvalitní práce řemeslníků druhé poloviny 15. století.
„Je také vidět, jakými honosnými kachli byla zdobena kamna, kterými byly vybaveny palácové místnosti ve druhé polovině 15. nebo počátkem 16. století. S velkou pravděpodobností je můžeme spojit s významným šlechtickým rodem Pernštejnů,“ dodává.
Nálezy prozradily, čím lidé platili a nabíjeli své zbraně
Prvním významným členem rodu, jenž vlastnil Helfštýn, byl Vilém z Pernštejna. V roce 1474 koupil panství od Albrechta Kostky z Postupic. Mezi nejstarší artefakty, kterými se archeologové mohou pochlubit, patří soubor středověké keramiky z přelomu 13. a 14. století – tedy z dob vzniku Helfštýna.
Nálezy prozradily nejen to, v čem lidé na hradě vařili a skladovali potraviny, ale také čím se zdobili, jakými mincemi platili nebo čím nabíjeli své zbraně. S pomocí detektorů kovů se archeologům totiž podařilo shromáždit velkou kolekci předmětů.
„Jsou mezi nimi například drobné nášivky na oděv. Některé jsou luxusní a jsou dokladem toho, že na hradě pobývala vyšší společenská vrstva té doby (hrad postupně vlastnily nejvýznamnější moravské rody – Kravařové, pánové ze Sovince, Pernštejnové, Ludanicové a Bruntálští z Vrbna – pozn. red.),“ podotýká Schenk.
Archeolog s týmem spolupracovníků už také nashromáždil úctyhodnou kolekci stříbrných mincí z 15. až 17. století.
„Jedná se o jednotlivé drobné náhodné ztráty. Mince nám nicméně pomáhají datovat jednotlivé vrstvy terénních vyrovnávek,“ upřesňuje Schenk.
Největší část mincí tvoří ty ražené za vlády českého krále Jiřího z Poděbrad, Vladislava Jagellonského a jeho syna Ludvíka. Detektory kovů upozornily také na značné množství olověných projektilů, jež sloužily jako střelivo do palných zbraní.
„Projektily jsou hodně deformované, takže se jedná o použité střelivo. Některé jsou i s nálitky, což dokládá odlévání projektilů přímo v hradním areálu. Na základě jejich velikosti lze rámcově určit, do jakých zbraní patřily. Šlo zejména o muškety či pistole. Projektily lze pravděpodobně spojit s obdobím třicetileté války, kdy byl hrad několikrát bezúspěšně dobýván.“
„Je to příležitost, která se nebude opakovat“
Badatelé pátrají po staletých dokladech každodenního života na hradě od loňského podzimu. Ze západního parkánu, kde dělníci staticky zajišťovali původní parkánovou zeď, se letos na jaře přesunuli na nádvoří hradního paláce.
První průzkumy na hradě podnikli archeologové s hnutím Brontosaurus na přelomu 70. a 80. let 20. století, hlavní etapa výzkumu se ale uskutečnila v letech 1994 až 1996 pod vedením Jiřího Kohoutka z brněnského Ústavu archeologické památkové péče. Zdeněk Schenk se ho tehdy jako Kohoutkův žák zúčastnil. Nyní dostal možnost na tento výzkum navázat.
„Je to příležitost, která se nebude opakovat, hlavně na palácovém nádvoří,“ přemítá nad sondou položenou podél západní obvodové hradby, kde se archeologům podařilo odkrýt část někdejšího palácového přístavku.
Na rozdíl od okolních stojících paláců byl – pravděpodobně v období baroka – zbořen. Původní zdi a omítky v interiéru se ale zachovaly až do výšky jednoho metru. Podle Schenka pocházejí z 15. až 16. století.
„Je zajímavé, že klenba tohoto objektu byla vystavěna z naprosto odlišného stavebního materiálu – použili na něj sladkovodní vápenec, travertin. Hrad byl přitom z 90 procent postavený z místní kulmské droby a prachovce. Travertin svědčí o určité stavební etapě,“ domnívá se Schenk.
Archeolog se průzkumu sondy věnuje do detailů, protože poté zmizí navždy. Dělníci ji kvůli statickému zajištění hradební zdi zalijí betonem. V létě se pak výzkum přesune do útrob paláce do jedné z místností.
Součástí šedesátimilionové rekonstrukce renesančního paláce hradu je nejen jeho statické zajištění, ale i sanace zdiva a zastřešení. Skleněný strop umožní v budoucnu pořádat v paláci výstavy, přednášky a společenské akce. Nejzajímavější archeologické nálezy obohatí zdejší expozici archeologie. Po celou dobu oprav se však návštěvníci Helfštýna musejí smířit s omezeními, hrad je přístupný jen od čtvrtka do neděle.
