„Jmenuji se Melissa Cross a nepotřebuji mikrofon,“ uvítá s hlasitým smíchem newyorská učitelka na šedesát účastníků workshopu, kam tuto uznávanou hlasovou poradkyni pozval olomoucký Hudební Institut. Má hlas jako zvon, s příměsí nenápadného chrapláku. Když se do něj ale opře, vliv někdejšího idolu - rockové legendy Janis Joplin - je více než patrný.
Během chvíle osobitost Melissy Cross zaplní celou podkrovní místnost v budově jezuitského Konviktu.
„U hlasu nejsou žádná pravidla. Jsou ale věci, které jednoduše nefungují. Je to jako ve vědě, i tady zjišťujeme pravdu podle toho, co nefunguje. Není tu absolutně žádný limit. Nikdo vám nemůže říct: tuhle notu zazpíváš a tuhle už ne,“ začíná hned na úvod trochu filozoficky. Veškerá hlasová práce ale spočívá v hospodaření se vzduchem a zvládnutém dýchání.
„Při zpívání nemůžete přemýšlet! Když přemýšlíte, přestáváte dýchat. Musíte zvládnout své ego a nesoustředit se na to, jestli zvuk, který vyluzujete, zní dobře. Věřte, že je dobrý,“ radí mladým tvářím, které si z různých koutů republiky přišly nechat se zpěvem poradit.
„Musíte být tím zpěvem,“ říká autorka vlastní hlasové techniky
Svůj charismatický a důvtipný projev prokládá řadou hlasových cvičení, je totiž známá svou vlastní hlasovou technikou The Zen of Screaming, v překladu Zen řevu. Ačkoliv, jak sama říká, není buddhistka, souhlasí s holistickou filozofií bytí.
Učitelka hvězd v Olomouci |
„Musíte být tím zpěvem,“ nabádá rozhodně. Vzápětí se v rámci hlubšího pochopení hlasové problematiky nezdráhá pustit video s velmi detailním kamerovým snímkem svých hlasivek.
„Chtěla jsem zjistit, co při zpěvu dělají. Kdysi dávno jsem se snažila přijít na to, jak pomoci kamarádovi, aby ho to při zpěvu nebolelo. A pak jsem přišla na tichou metodu,“ vysvětluje začátky své práce. Podle svých slov metalu propadla, protože je velmi ryzí. Často se pak v průběhu workshopu opírá o techniku s pracovním názvem „nad tužkou“.
„Představte si, že si před pusu vodorovně dáte tužku. A teď si představte, jak veškerý váš zvuk jde nad ni. Ne pod, ale nad. Nemusí být vůbec hlasitý. Zároveň jej ale musíte cítit tady. Tady dole pracuje sval,“ ukazuje Melissa do míst v oblasti podbřišku.
Cesta k rocku a metalu vedla přes klasickou hudbu a operu
Podle ní zvuk musí jít z celého těla a člověk jej musí vnímat jako neustálý pohyb.
„O zpívání nejde přemýšlet jako o statickém momentu. Musíte zvuk vidět v pohybu, použijte svou fantazii,“ radí na příkladu opičího zvuku „hi hi“ aplikovaného na melodii narozeninové písně Happy Birthday, což společně zkoušíme.
Jak se tedy překvapivě dozvídáme, to, co u metalových zpěváků zní jako řev, ve skutečnosti řev není. Je to spíše shluk zvuků, chaos. Nebo mručení staré kočky, jak sama zpěvačka podotkne.
„Není v tom žádný vztek a nemusíte se snažit zpívat nahlas. To za vás udělá mikrofon. Bolí to až tehdy, když se zpěvák snaží být brutální,“ vysvětluje Melissa Cross, jejíž hudební kroky vedly nejprve přes studium klasické hudby a opery, než se dostala k rocku a metalu. Klasika je podle ní pořádná příprava na pěveckou dráhu.
Posluchačům se nedívej do očí, ale doprostřed čela
Na vlastní kůži zkouší někteří v průběhu semináře zpívat pod profesionálním dohledem. Hlásí se i student z Prahy Martin, který přiznává, že má ostych z pódiového vystupování.
„Vyber si předem určité body, kam se budeš dívat, a ty postupně proměňuj. Nedívej se posluchačům do očí, protože je to může znervóznit. Dívej se doprostřed čela,“ vede jeho kroky Cross. Další studentku zase dovede k procítění toho, o čem zpívá.
Každému začíná být vcelku jasné, že před ním stojí mistryně ve svém oboru. Stejně tak jako učí ostatní být tím, co zpívají, a dělat to tělem i duší, také ona sama je zářným příkladem toho, jak svou vášeň dělat ze srdce.
„Hudba není o slovech. Je o napětí a uvolnění. Nechci, abyste zněli dobře. Teď ani nikdy jindy. Chci, abyste věřili, že jste dobří. Jedině tak toho můžete dosáhnout,“ říká přesvědčeně a vzápětí humorně opáčí: „Ale na terapii teď nemám čas.“
