Tím mužem je dnes čtyřiaosmdesátiletý Boleslav Vaca z Příkaz. Jak říká, na začátku jeho příběhu byl starý kroj.
oLOMOUCKÝ ORLOJVznikl údajně už mezi lety 1419 až 1422. Doložené zprávy však existují až z konce 15. století. V průběhu staletí prošel několika úpravami. Nejhodnotnější byla jeho barokní podoba navržená malířem Janem Kryštofem Handkem z roku 1747. Roku 1945 byl natolik poškozený, že tehdejší představitelé města zamítli rekonstrukci a rozhodli se jej nahradit soudobým dílem. Nový orloj vznikl v polovině 50. let podle návrhu Karla Svolinského (mozaika) a jeho manželky Marie (figurky). |
V šestnácti se učil po hanácku tancovat v místním spolku. V květnu 1944 jako osmnáctiletý oblékl pradávný kroj a spolu s dalšími Příkazskými předvedl v záloženském domě lidové tance. Z akce se stala malá národní manifestace. "Sešlo se obrovské množství lidí. Až jsme se báli, jestli Němci nezakročí," vzpomíná.
Od té oslavy si bral kroj při každé vhodné příležitosti. Jednou z nich bylo setkání s významným českým malířem, grafikem a ilustrátorem Karlem Svolinským, kterého odborníci považují za pokračovatele mánesovsko-alšovské tradice v českém výtvarném umění.
Jezdec na otomanu
Vaca se s ním seznámil v roce 1949 díky Janu R. Bečákovi. Tento propagátor hanácké lidové kultury požádal znalkyni tradic Boženu Langovou Svozilovou z Příkaz, aby sehnala chlapce a dvě děvčata v původních krojích. Měli stát Svolinskému modelem při črtání Hanáků pro novou podobu mozaiky orloje poškozeného během války.
Vytipovala také Vacu, tehdy třiadvacetiletého.
"Když Svolinský v roce 1949 do Příkaz přijel, bylo kolem deváté večer. Už jsme na něj čekali v krojích. Když nás uviděl, říkal:,To je krása. Mám z toho až trému.‘ Ale pak si v kuchyni rozdělal nádobíčko a rozehrál malířský koncert‘," vybavuje si Vaca.
Olomoucký orloj navrhl malíř Karel Svolinský.
Tohoto krojovaného jezdce Svolinský vytvořil podle Boleslava Vaci.
Malíř jej posadil na otoman, aby vypadal jako jezdec na koni. "Bělouše, na kterém sedím, pak domaloval zvlášť. A tak dodnes na orloji vedu bandérium Hanáků a ze sedla pozoruji lidi, jak chodí po náměstí," směje se Vaca.
Na zdi obýváku mu stále visí skica, kterou mu Svolinský věnoval. Stejně pečlivě si uložil dopisy, které si s výtvarníkem až do jeho smrti v roce 1986 vyměňovali.
Na nádraží mu přimalovali hlavu baleťáka
Ke druhému malíři hledajícímu vhodné předlohy Hanáků, Wilhelmu Zlamalovi, se opět dostal na Bečákovo doporučení. Právě vznikala skica pro budoucí sgrafito hanáckého průvodu vévodící vestibulu vlakového nádraží v Olomouci. I když v tomto případě díky úsměvné příhodě Boleslav Vaca hlavní postavou Hanáka s kyticí v ruce tak trochu je i není.
Zlamal sice původně zachytil Vacovu postavu i tvář, ale ještě před vytvořením malby v nádražní hale "vyměnil" obličeje hanáckých mužů.
"Asi jsme se někomu nelíbili. Zlamal si vybral předlohy pro tváře mezi tehdejšími olomouckými baleťáky. Takže můj je vlastně jen kroj a postava. Obličej patří někomu jinému," líčí pobaveně Vaca.
Boleslav Vaca ukazuje fotku Hanáků z Příkaz v roce 1893.
Takto je zachytil Wilhelm Zlamal ve sgrafitu na olomouckém nádraží.
Kroj při slavnostních příležitostech obléká stále. Letos v něm chtěl přivítat Václava Klause při jeho třídenní prezidentské cestě po kraji. "Zrovna jsem ale měl po menší srdeční příhodě a začaly mi otékat nohy. Nedostal jsem se tak do holínek," usmívá se.
I tak se s Klausem setkal. Jako bývalý správce příkazského skanzenu při prohlídce muzea. S nápadem na jeho založení přišel v sedmdesátých letech Jan R. Bečák. Rozhodovalo se, jestli bude stát v Příkazech nebo Ratajích. Nakonec vyhrály Příkazy. O Velikonocích roku 1990 přišli první návštěvníci.
"Do expozic se dostaly věci, kterých si lidé vážili a chtěli je zachovat pro budoucí generace," říká čistou hanáčtinou Vaca, který vydal o životě na vsi několik knih. Pečlivě do nich vybíral také fotografie. Focení je jeho další záliba. I když z klasického filmu už přešel na digitální záznam, který si sám upravuje na počítači.
