Podle historiků se této historické události zmocnila komunistická ideologie, pro kterou ovšem osudy a jména mrtvých nebyly důležité, protože se jednalo o sudetské Němce a většina účastníků Frývaldovské stávky musela po roce 1945 paradoxně do poválečného odsunu.
„Bezmocně před námi leží tělo čtrnáctileté Anny Luxové, děvčete, které od ukončení školní docházky dřelo ve vápence,“ popisoval zvláštní zpravodaj ostravského Dělnického deníku Gríša Suvarin atmosféru v Dolní Lipové na Jesenicku po zásahu četníků proti demonstrantům z řad tamních kameníků.
„Frývaldovská stávka je pojem, který vešel do dějin evropského dělnického hnutí,“ stojí zase v dobovém průvodci po místech spjatých s předválečným protestem komunistů.
Příčiny, proč Frývaldovská stávka skončila krveprolitím, nebyly úplně vysvětleny. Za komunistů to nebylo možné a po roce 1989 se zase žádnému z historiků nechtělo zkoumat dělnické hnutí.
Předlistopadová média popisovala ukončení stávky jako zásah proti „hladovému pochodu“ kameníků do Frývaldova (dnešního Jeseníku) a snažila se o vytvoření obrázku „nelidského“ kapitalistického předválečného Československa, zatímco dobový tisk vedl o vinících tragédie ostrou polemiku.
Oficiální zpravodajství ČTK zase stručně konstatovalo, že 25. listopadu se dělnictvo frývaldovského okresu vydalo na „pochod hladu“ do Frývaldova.
Četníci dav rozháněli
Bouři nevole na Jesenicku vyvolala zpráva o snížení mezd v kamenickém průmyslu. Největší proud demonstrantů se na příkaz okresního hejtmana pokusili četníci zastavit ve Vápenné, ale jen kameníky rozehnali do polí.
Podruhé byl dav rozehnán na Pomezí (v místech dnešního vstupu k jeskyni Na Pomezí), ale demonstranti pokračovali do okresního města přes lesy a až v Dolní Lipové u viaduktu narazili na kordon policistů.
Popis samotného střetu však popsal dobový tisk odlišně. Ostravský národnědemokratický Moravskoslezský deník hned našel viníky - komunisty. Celé krveprolití bylo vyvoláno „štvaním dělného lidu a rozkladnou agitací a podněcováním k nezákonnostem“.
Podle Moravskoslezského deníku zaútočil dav dělníků jako první, když byl v Dolní Lipové vyzván četnictvem k rozpuštění demonstrace, která nebyla okresním hejtmanstvím povolena.
„Dav použil proti četníkům kamení, železných tyčí a soli. Četnický nadporučík Jirkovský utrpěl přitom dvě rány, jednu do úst a jednu do tváře. Klesaje k zemi, dal povel k palbě,“ napsal deník ostravské národní demokracie: „Četnictvo použilo nejprve mírnějšího prostředku - obušků. Prostředek tento nestačil a bylo proto v největší tísni použito zbraní. Proti 15 četníkům stálo na 800 útočníků. Corpora delicti (palice, hole, kamení, sůl) jsou zjištěna. Pocházejí od raněných a mrtvých.“
V Dělnickém deníku zvláštní zpravodaj Gríša Suvarin popisuje, jak ve frývaldovské nemocnici mluvil se 14 raněnými demonstranty a všichni mu potvrdili, že jsou postřeleni zezadu, na útěku.
Přidává svědectví tamního lékaře Schrotha, který stvrzuje, že četníci nevypálili pouze jedinou salvu, jak později tvrdila oficiální zpráva, ale skryti za domy stříleli ještě v okamžiku, kdy už na zemi krvácely první oběti.
Anna Luxová a Julius Fučík
Do Frývaldova dokonce přijel i Julius Fučík, který jako zpravodaj pražského Rudého práva, vyvracel zprávy o davu vyzbrojeném kamením, solí a pepřem. Naopak, podle Fučíka některé z obětí vlastně vůbec nepatřily ke stávkujícím. Čtrnáctiletá Anna Luxová byla dcerou místního listonoše a v davu se ocitla náhodou, když šla za svou nemocnou matkou.
K největším otazníkům takzvané Frývaldovské stávky patří skutečnost, proč si komunisté po válce komunisté vybrali k „uctívání“ zrovna kameníky, kteří patřili k německé menšině a řada demonstrantů aktivně podporovala Německou národně socialistickou stranu dělnickou (německy Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei, DNSAP), jejichž zástupci na pohřbu obětí plamenně hovořili po boku komunistů proti československé vládě?
Zásah proti demonstrantům vyvolal v tehdejší společnosti obrovský ohlas. Pohřbu obětí se zúčastnilo na pět tisíc hostů, mezi nimiž nechyběl ani komunistický pohlavár Klement Gottwald. Jeho strana posléze celou tragédii využívala ke svým propagandistickým účelům.
