Proč jste se rozhodl natočit film právě o Josefu Františkovi?
Výjimečně jsem s námětem nepřišel já sám, ale producent Vítězslav Jandák mladší společně s Maciejem Ruczajem, odborníkem z polské strany. Připadalo jim to jako skvělé česko-polské téma (František létal u polské jednotky – pozn. red.). O Josefu Františkovi jsem do té doby nikdy neslyšel, takže jsem si udělal rešerši a pořídil knihu Jiřího Rajlicha. Ten příběh mě okamžitě uchvátil. Je velmi lidský a s Františkem jsem se v určité míře dokázal ztotožnit. Byl tehdy zhruba stejně starý jako já. Když jsem si uvědomil, že po okupaci utekl do Polska, odtamtud pokračoval přes kus Evropy do Francie a nakonec do Anglie a celou tu dobu nepřestával bojovat, připadalo mi to téměř nepředstavitelné. Vzbudilo to ve mně velkou hrdost a zároveň posílilo můj vztah k vlastní zemi.
V Polsku, když řeknete Josef František, téměř každý ví, o koho jde. Velmi dobře známý je i v Británii. U nás se na něj trochu zapomnělo.
