Zachránit jednu z posledních industriálních staveb v Přerově, výtopnu takzvané staré elektrárny, se pokouší zatím neznámý nadšenec z tohoto dříve významného průmyslového města.
Na jeho návrh vede ministerstvo kultury správní řízení o prohlášení celého areálu někdejší městské elektrárny za kulturní památku. Jedině tak lze zabránit demolici výtopny, kterou má v plánu současný soukromý majitel. Pro její ochranu je i Národní památkový ústav (NPÚ).
„Podnět jsme obdrželi od osoby z řad veřejnosti. Shledali jsme, že se jedná o nevšední industriální komplex budov, který je architektonicky pojatý ve stylu geometrické secese a který je z velké části dochovaný v autentické podobě. Stavby také zaujímají významnou roli v historii a urbanismu města,“ uvedla Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva kultury.
Úředníci resortu čekají na vyjádření olomouckého krajského úřadu, přerovského magistrátu a NPÚ v Olomouci. Teprve poté mohou vydat konečné rozhodnutí.
„Podklady zatím nejsou kompletní, z tohoto důvodu není v tuto chvíli možné celkově zhodnotit veškeré památkové hodnoty a celkový význam areálu,“ doplnila Awwadová.
Komunu lidé neubránili, dnes je místo ní supermarket
Stará elektrárna není první stavbou z počátku 20. století, o jejíž záchranu někteří Přerované bojují. Zabránit demolici se v roce 2007 pokoušeli i u někdejšího spolkového domu Dělnické tělocvičné jednoty, jemuž se přezdívalo Komuna. Tehdy ale neuspěli, dnes na jejím místě stojí supermarket.
Odborníci z olomoucké pobočky NPÚ prohlášení elektrárny za památku podpoří. Podle nich jde o unikátní průmyslovou stavbu, která si zachovala autentickou podobu a nenarušený vzhled provozněadministrativní budovy vystavěné ve stylu geometrické moderny na začátku 20. století.
„Zůstaly zachovány architektonické detaily, jako jsou zubořezy na fasádách, zdobné hlavy komínů, okenní a dveřní výplně. Z interiéru vyniká strojovna coby reprezentativní prostor, všechny architektonické a řemeslné detaily, zejména pak autenticky dochovaný schodišťový prostor v administrativní části budovy,“ popsal mluvčí olomouckého pracoviště NPÚ Vlastimil Staněk.
Jak doplnil, budova byla navíc zřejmě postavena podle návrhu významného pražského architekta Ladislava Skřivánka.
Kolem pozemků s elektrárnou povede průtah městem
Výstavba bývalé městské elektrárny začala v roce 1917, Přerovanům pak sloužila od roku 1919 do roku 1965. Zcela bez využití byly její prostory od roku 1997, posledních 14 let je její areál v národní databázi brownfieldů.
V těsném sousedství se nyní připravuje stavba vnitřního průtahu městem, takzvaného průpichu. To pro nevyužívané pozemky a budovy v okolí znamená šanci na využití. Zda i to bylo motivací současného majitele elektrárny k její demolici, není možné zjistit. Pražská stavební firma DriveStone, jíž objekt patří, se odmítla vyjádřit.
„Nebudu poskytovat žádné informace,“ vzkázal ředitel společnosti Marek Vašťák.
DriveStone vlastní elektrárnu od roku 2018, kdy ji koupila od dřívějšího dlouholetého majitele, přerovské akciové společnosti Alimentare. Ta se pro ni pokoušela najít využití nebo investora, aby ji mohla zrekonstruovat v historickém duchu.
„Předchozí vlastníci se u nás už před léty informovali, jak by se elektrárna dala opravit, aby byli památkáři spokojeni. Byli si vědomi hodnoty toho objektu a projevili tehdy dobrou vůli. Teprve teď se tu objevil záměr na demolici,“ potvrdil vedoucí stavebního odboru přerovského magistrátu Pavel Juliš.
Současný majitel podle něj požádal stavební úřad o koordinované stanovisko dotčených orgánů, tedy o jakýsi první krok k povolení demolice.
„Stanovisko zpracováváme, mezitím přišel návrh ministerstva kultury a žádost o vyjádření orgánů státní památkové péče. Součástí koordinovaného stanoviska tedy bude i vyjádření, že do doby, než bude ukončeno řízení o prohlášení za kulturní památku, je nutno objekt chránit,“ vysvětlil Juliš.
Pro památkovou ochranu staré elektrárny by byl i jeden z akcionářů dřívějšího vlastníka, společnosti Alimentare.
„Pokoušeli jsme se najít způsob, jak z elektrárny vybudovat sportovní halu, ale rekonstrukce vycházela odhadem na sto milionů korun, což pro nás bylo bez nějaké veřejné podpory neúnosné. Museli jsme budovu prodat, demolici bych jí však rozhodně nepřál,“ uvedl pro MF DNES držitel akcií, který si přál zůstat v anonymitě.
