Z původní sestavy kapely, která vznikla už v roce 1969, se mohou v Olomouci diváci těšit na zpěváka Iana Gillana, baskytaristu Rogera Glovera a bubeníka Iana Paice.
Původní kytarové party Ritchie Blackmoora pak bude hrát virtuózní kytarista Steve Moorse a za klávesy si namísto Jona Lorda sedne Don Airey, který hrával s purplovskými odpadlickými kapelami jako Rainbow nebo Whitesnake.
"Budeme hrát písničky ze všech našich období. Mezi starým a novým repertoárem existuje spousta vazeb a propletenců, které vytvářejí dlouhý příběh kapely. Ten vnímáte spolu s muzikou. Když jdete na Deep Purple, nejdete jen na hudbu, ale i na jejich příběh. Proto rádi hrajeme i staré skladby," říká čtyřiašedesátiletý Glover.
Některé skladby už hrajete čtyřicet let. Baví vás ještě po tak dlouhé době hrát písně jako Smoke On The Water?
Když hrajete píseň naživo, nejde o tu píseň, ale o její provedení. Každá chvíle může změnit každou notu, takže to nikdy není nuda. A u písně jako Smoke On The Water dostanete vždycky reakci publika. Je úžasné to sledovat a proto bude pořád zábavné tuto skladbu hrát. Ona je jednoduchá a její stavba je poměrně volná, takže tam máme hudebně prostor pro určité obměny. Já třeba hraju pokaždé jinou basovou linku. Takže vždy je na ní něco jiného a je zábavné objevovat právě tyto nové změny. Pro většinu lidí je to stejná píseň, ale pro nás je to vždy dobrodružství.
Prozraďte, jak vypadají přípravy na turné? Jak dlouho třeba zkoušíte?
My nezkoušíme. Každý z nás cvičí individuálně, ale ne jako kapela. Všichni členové Deep Purple žijí v jiné části světa, takže není jednoduché se sejít. A pokud se sejdeme, je to vždycky kvůli nějakému konkrétnímu účelu, jako je například turné. Takže před prvním koncertem uděláme jen zvukovou zkoušku, zvlášť pokud chceme hrát něco nového. A výjimečně si uděláme zkoušku den předem. My jsme kapela, muzikanti, nejde tady o nějakou show. A jako muzikanti hrajeme to, co cítíme. Většina věcí, které se naučíme, pochází z vystoupení před lidmi. Hrajeme tolik koncertů, že nemá smysl zkoušet.
Roger David Glover
Na svém kontě má produkci desek pro Judas Priest, Nazareth nebo Elf. V sedmdesátých letech vydal dvě sólová alba – Butterfly Ball (1974) a Elements (1978). Kromě toho se podílel na pěti albech skupiny Rainbow. V roce 1984 nahrál další sólové album Mask. Ještě ten samý rok se připojil k obnoveným Deep Purple, kde působí dodnes. |
Narozen 30. listopadu 1945 ve velšském Breconu. K Deep Purple se připojil roku 1969, opustil je po čtyřech letech, ve kterých kapela nahrála nejznámější alba jako In Rock nebo Machine Head, a stal se hudebním producentem.Hrajete na baskytaru. Kolik si na turné berete nástrojů?
Na pódiu mám většinou tři až čtyři basy. Jedna je má hlavní, další je záložní, pak mám jednu s podladěným E, nebo podladěnou celou do D. Jednu pak používám na rozehrání v šatně. Jsem rád, že je všechny nemusím nosit, máme štěstí, že na to máme lidi. Přijdeme na pódium a vše je už nachystané, nástroje jsou naleštěné, s novými strunami. Je radost být v kapele, která si tohle může dovolit. Ale nebylo to tak vždycky.
Mnoho lidí tvrdí, že hudba byla v 60. a 70. letech jiná než dnes. Méně komercionalizovaná. Myslíte si to také?
Dříve to byly kapely nebo zpěváci, kteří skutečně tvořili hudbu, kterou hráli. A byli s ní úspěšní, i když nebyla komerční. Dokázali získat úspěch za svých vlastních podmínek. Neměli slávu jen proto, že se o ni snažili, ale kvůli tomu, že to byli praví lidé na správném místě ve správném čase. Byla to hodně otázka štěstí. Je to dost nepochopitelný proces, jak někteří lidé dosáhnou fantastického úspěchu, zatímco jiným, neméně talentovaným, se to nepodaří.
V čem je podle vás největší rozdíl mezi hudebním průmyslem dnes a v době, kdy jste začínali?
Obrovskou změnu přinesly dvě věci – internet a digitální technologie. Digitální technologie je smrtí nahrávacích studií. Studia jsou nákladně vybavená a velmi drahá. Spousta kapel si to nemůže dovolit. Ale počítač si dovolit mohou a s poměrně malými náklady můžete přeměnit svou ložnici ve studio. A lidé to dělají.
Pak se ale stává, že díky počítačům se do hudebního průmyslu dostávají ti, kteří neumějí hrát nebo zpívat.
To je pravda. S počítači se celý proces stal jednoduchým i pro ty, kteří neumějí na nic hrát. Pořídili si vybavení, naučili se jej ovládat a zněli jako opravdoví muzikanti. Nevím, možná je to právě dobře, že se více lidí může takto vyjádřit. Pokud někdo chce dělat hudbu tímto způsobem, ať ji klidně dělá. Některé to možná láká jako jednoduchý způsob, jak přijít k úspěchu a penězům, ale tak to není. Je to drsný byznys, zvlášť když se taková možnost nabízí milionům lidí.
Když se bavíme o počítačích v hudbě. Neláká Deep Purple spojit rock s moderními postupy, jako to udělal třeba David Bowie?
Dnes je spousta hudby programovaná, skoro v každé písni v rádiu slyšíte programované bubny. Tím však hudba přichází trochu o svou duši. Podle mě není nic silnějšího než individuální lidská bytost, která se vyjadřuje skrz hudební nástroj – a to se dnes tolik neděje. Moderní hudba je díky programovaným nástrojům svým způsobem bezduchá. Neříkám, že je to úplně špatně, mně samotnému se některé moderní věci líbí. Pokud je dobře zprodukovaná píseň programovaná, nemusí být hned špatná. I já sám jsem takovou hudbu dělal a nejsem proti tomu.
S šátkem a kytarou znají Rogera Glovera z koncertů tisíce lidí i v Česku. Nástroje si na koncert bere tři až čtyři. "Přijdeme na pódium a vše je nachystané, nástroje jsou naleštěné a s novými strunami. Je radostí být v kapele, která si tohle může dovolit," říká.
Kde hledáte svou oblíbenou hudbu?
Dá se slyšet hlavně na internetových rádiích. Ta poslouchám často. Připomíná mi to vysílání v Americe v sedmdesátých letech. Rádia byla tehdy fantastická, protože hrála desky. Pouštěla celé desky a ne pořád dokola jen hity z top 20. Rádia byla tehdy mnohem svobodnější. Stejně jako dnes ta internetová, takže některé stanice poslouchám. Nemusím slyšet nejnovější popové hity. Mám rád hudbu neznámých, nových písničkářů, a ta se ale do top 20 nikdy nedostane. Myslím, že my bychom se do top 20 v dnešní době taky nedostali. Byly doby, kdy byli Deep Purple v hitparádách, ale spoustu let už tomu tak není.
Jak se vůbec za těch 40 let, co hrajete, změnili Deep Purple?
Čím více se věci v Deep Purple mění, tím více jsou vlastně pořád stejné. Ale samozřejmé se změnily detaily – hráči, postoje, vyrostli jsme. Taky si myslím, že jsme lepší muzikanti než dřív. Časem se navíc trochu obrousí ten vnitřní oheň, taková ta trochu naivní síla. I když já i ve svém věku jsem stále naivní. Ale co zůstává stejné, je náš postoj k hudbě. My jsme hudební skupina a hudba je naším hlavním cílem.
