Dvojice olomouckých designérů Jan Čížek a Kateřina Dobisíková našla uplatnění pro staré vinyly, které by jinak skončily na smetišti. Do černých elpíček přitom také vtiskává kus svého umění tím, že do nich „vykrajuje“ podle vlastních nápadů i přání zákazníků různé motivy.
Vinylové ukazatele času také před nedávnem uspěly v projektu Rozjezdy roku, který se zaměřuje na podporu začínajících regionálních podnikatelů. V krajském kole soutěže skončily na druhém místě.
Máte rádi hudbu?
Jan Čížek: Máme a posloucháme ji i z gramofonu. Vy se ale ptáte na něco jiného. Nejsme kulturní barbaři, recyklujeme jen desky, jejichž obsah už dávno skončil v propadlišti dějin nebo které jsou poškrábané natolik, že se k poslechu nehodí. Prostřednictvím bazarových portálů jsme narazili na člověka, který vykupuje celé sbírky, kvalitní vinyly z nich vybere a přeprodá, a my od něj odebíráme to „smetí“. Už jsme takto vykoupili asi tisíc vinylů.
Kateřina Dobisíková: Bohužel nám ale ze začátku do výroby sem tam proklouzl nějaký použitelný vinyl. Vzpomínám si na Macha a Šebestovou nebo Karla Kryla. Mrzí mě to dodnes.
Zdobené vinylové hodiny, to je vlastní nápad, nebo jste se někde inspirovali?
JČ: Inspirovali. Před pár lety jsem je viděl ve Francii v obchůdku s recyklovaným zbožím. Nebylo to ale tak, že bych se vrátil a začal je vyrábět. Vzpomněl jsem si na ten nápad náhodou asi před půldruhým rokem, když jsem se zbavoval svých starých nástěnných hodin. Řekl jsem si, že bych si místo nich mohl udělat vinylové. Motiv jsem tehdy do desky vyřezal ruční pilkou. S odstupem jednoho měsíce jsem udělal druhé s improvizovaným podsvícením. Obě jsem dal na Facebook a měly velmi kladné ohlasy.
Tak jste si řekli, že je začnete vyrábět?
JČ: Ne. Tomu rozhodnutí ještě předcházel průzkum domácího trhu, ze kterého vyplynulo, že vinylové hodiny s „vykrajovanými“ motivy tady tehdy nikdo nedělal. A taky zkušenost s tím obchůdkem ve Francii, ve kterém jsem si přes internet objednal hodiny, abych se podíval, jak je dělají, jenže mi ani po zaplacení nepřišly. Peníze jsem sice dostal zpět, to ale není až tak podstatné. Nejdůležitější pro mě bylo zjištění, že sehnat vinylové hodiny s motivy je prostě problém. Jinak řečeno, že je tu na trhu díra.
KD: A taky tomu přispělo, že Honzu už nenaplňovala jeho tehdejší práce. Tak jsme si loni na podzim řekli, že to zkusíme. Sehnali jsme si desky, objednali hodinové strojky a dali jsme se do toho.
Ještě jste museli pořídit řezačku.
JČ: Motivy si necháváme vykrajovat laserem u externí firmy. Řez je ale zejména u složitých motivů udělaný nahrubo, ciferník proto finalizujeme pomocí skalpelu, manikúrových nůžek a pilníku. Samozřejmě ho také osazujeme ručičkami a kvalitními hodinovými strojky z Německa, které netikají. V každých hodinách je tak kus naší ruční práce.
Především je v nich ale vaše práce duševní, nápady. Kde berete inspiraci k motivům?
JČ: Do našeho základního portfolia jsme vybírali motivy tak, aby si v něm každý našel ten svůj. Zařadili jsme do něj hudbu, sport, film, motivy pro děti, pro pány, ale i různě vizuálně zpracované číslice. O další rozšíření portfolia se postarali zákazníci, kteří nám dávali tipy.
Nabízíte i individuální zakázkovou výrobu?
KD: Ano a už se docela slušně rozjela. Minimálně jedenkrát za týden se ozve zákazník, že by chtěl hodiny s tím či oním motivem. Vysvětluju si to tím, že lidé mají zájem o nekonzumní, nečínské zboží. Pokud člověk přijde s vlastním návrhem, může si být jistý, že vyrobíme jen jeden kus jeho hodin. Tedy pokud si jich nebude přát víc. Limitované, a to počtem 50 kusů, už dnes děláme i série s našimi motivy.
S jakými návrhy zákazníci přicházejí nejčastěji?
KD: Nejvíc individuálních zakázek je zaměřeno na rodinu, koníčky, hudbu a oblíbené sporty. Lidé tyto hodiny nejčastěji dávají svým blízkým k narozeninám, při příležitosti různých výročí. Ne vždy ale můžeme přáním zákazníků vyhovět. Limitovaní jsme tím, že na obrázku musí být vše pospojované.
Nosí si lidé i vlastní desky?
JČ: Nosí, není to ale potřeba. Máme dostatečné zásoby.
Co když chce někdo použít na ciferník třeba funkční elpíčko Beatles?
JČ: Snažíme se mu to rozmluvit s tím, že by šlo o dehonestování obsahu. Jako alternativu, na niž zákazníci většinou slyší, nabízíme jiný vinyl, který opatříme požadovanou etiketou.
Jak jste se vůbec dostali do povědomí zákazníků?
KD: Moc nám pomohlo, že jsme s prodejem začínali na vánočních trzích na Výstavišti Flora. Udělali jsme si tam ze starých palet stánek v podobě pokojíčku, který lidi přitáhl. Nešlo ale jen o to, že jsme na místě prodali přes sto hodin, na trzích jsme především získali reference a zakázky, které nás živily další tři měsíce. O další zákazníky se postaraly naše webové stránky a především propagace na Facebooku.
Na něm jsem se dočetl, že k vašim odběratelům patří i skupina Chinaski. Kontaktovali oni vás, nebo to bylo naopak?
JČ: Chinaski nedávno vydali své album i na vinylu a udělali to vůbec poprvé ve své kariéře. Tak jsme si řekli, že by je naše hodiny mohly zaujmout. Vyrobili jsme pro ně několik různých motivů a poslali je kapele. Pak jsme si dali schůzku v Praze a jejím výsledkem je to, že Chinaski své hodiny prodávají na e-shopu a nabízí je na koncertech.
KD: Původně se jim ale zdály příliš drahé. Nabídli jsme proto, aby první čtyři kusy zkusili vydražit na Facebooku. První dva zmizely za tři minuty, další do půl hodiny. To kapelu přesvědčilo. Když jsme u významných zákazníků, zmínila bych ještě olomouckou radnici, které jsme dodali čtyřicet kusů hodin se siluetami dominant města. Bude je využívat jako reprezentativní dary.
Chinaski se zdály hodiny drahé, kolik stojí?
KD: Já bych to upřesnila. Zdály se jim drahé jako předmět pro fanoušky. Mysleli si, že za ně 700 korun nedají.
JČ: Já doplním náš ceník. Ceny hodin s našimi vlastními motivy se pohybují mezi 390 až 850 korunami. Individuální zakázky začínají na tisícikoruně.
Uživí vás to?
JČ: Ještě to neděláme tak dlouhou dobu, ale myslím, že ano. Jsme proaktivní, budeme oslovovat další kapely, města, majitele firem. Navíc nechceme zůstat jen u hodin. Z odřezků vinylů už děláme náušnice, přívěšky, chystáme fotorámečky a další věci. Nápadů máme celkem hodně.
