„Úplně jsem zmodrala, přestala dýchat a svíjela se v křečích. Manžel mi volal sanitku,“ popisuje dnes čtyřicetiletá žena.
Diagnóza zněla plicní arteriální hypertenze a pacientka skončila v péči expertů ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL), kde je jediné specializované centrum pro tuto diagnózu pro celou Moravu.
Měla ovšem velké štěstí, že se na příčinu jejích zdravotních kolapsů přišlo včas.
„Paní Denisa trpěla po námaze dušností a ztrátou výkonnosti. Protože žila velmi aktivním životem, tak tato situace byla velmi stresující. Na základě screeningového ultrazvukového vyšetření srdce bylo vysloveno podezření na plicní arteriální hypertenzi, která se potvrdila a byla zahájena léčba,“ přibližuje primář I. interní kliniky – kardiologické FNOL Martin Hutyra.
Dvě stovky pacientů
Pacientů, jako je Denisa Radová, kteří trpí nemocí, u níž abnormálně stoupá krevní tlak v plicních cévách, se dnes v olomoucké fakultní nemocnici léčí na dvě stovky. Celkově vysokým tlakem v plicích trpí 80 tisíc Čechů a jedno procento z nich připadá na vzácnější formu tohoto onemocnění – plicní arteriální hypertenzi.
„Ačkoliv byla plicní arteriální hypertenze považována za nemoc, která typicky postihuje mladé ženy, u nichž nastává rychlý fatální průběh onemocnění, tak v současné době je zcela evidentní, že toto onemocnění se objevuje prakticky v jakémkoliv věku a postihuje v nemalé míře i muže,“ upozorňuje Hutyra.
Zmodrají rty a kůže
Mezi první příznaky, které pacienti s vysokým tlakem v plicích pociťují, patří kromě nastupující dušnosti a ztráty výkonnosti také suchý dráždivý kašel, únava, vyčerpání a bolest na hrudi.
„Další projevy tohoto onemocnění zahrnují krátkodobé ztráty vědomí s postupně se vyvíjejícími příznaky selhání pravé komory srdeční,“ vysvětluje Hutyra. To se projevuje modravým zbarvením kůže a rtů nebo otoky dolních končetin. Pacienti také mohou vykašlávat krev.
Pokud se však na chorobu přijde včas, mohou lékaři pacientům pomoci. „Včasnou diagnostikou a nasazením léčby dokážeme nemoc velmi efektivně kontrolovat a předejít selhání pravé komory srdeční. To s sebou přináší zásadní prodloužení života a jeho kvality, současně dochází ke zlepšení výkonnosti našich pacientů,“ zdůrazňuje Hutyra, proč by lidé s podobnými příznaky měli neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Léčba pak spočívá v kombinaci léků, které vedou především k rozšiřování plicních cév, další možností je antiremodelační léčba eventuálně transplantace plic.
„Novinkou ve farmakoterapii je dostupnost nového a velmi perspektivního léku, který dokáže ovlivnit přestavbu malých plicních cév. To v kombinaci s účinkem stávající terapie představuje zcela zásadní pokrok,“ nastiňuje primář.
V případě pacientky Denisy léčba spočívala v aplikaci prostacyklinu a dalších specifických léků.
„První rok jsem si aplikovala lék, který sice pomáhal, ale moje tělo ho špatně tolerovalo. Musela jsem proto přejít na nový léčivý přípravek, který mi však způsoboval bolesti a musela jsem současně brát i opiáty,“ popisuje průběh léčby.
Po třech měsících proto lékaři naznali, že taktiku léčby je třeba změnit. „Po této změně se mi ulevilo. To bylo v roce 2020 na moje narozeniny, takže jsem vlastně dostala dárek,“ směje se sympatická pacientka.
Končí v invalidním důchodu
Podle statistik se většina pacientů s plicní arteriální hypertenzí nemůže vrátit ke své původní plnohodnotné práci a 81 procent z nich končí v invalidním důchodu, dvě třetiny pak mají dokonce nejvyšší stupeň invalidity.
„Plicní arteriální hypertenze významně ovlivňuje kvalitu života pacientů, kteří jsou často odkázáni na pomoc druhých. Péče o ně je podobná jako o nemocné se závažnými formami rakoviny,“ porovnává Pavel Jansa, vedoucí lékař Centra pro plicní hypertenzi při II. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Také Denisa Radová po stanovení diagnózy opustila svoji práci kadeřnice a pobírá invalidní důchod. „Nemůžu vykonávat náročně fyzické aktivity. Zadýchám se a rozbuší se mi srdce jen při naplňování pračky prádlem. To samé se mi děje i při změnách počasí. První měsíce po zjištění diagnózy mě manžel dokonce nosil do schodů v náručí, takový měl strach, abych znovu neomdlela,“ vypráví žena.
„Můj sen? Zdolat ještě jednou Lysou horu.“
Přes všechny překážky si ale zachovává pozitivní myšlení. „Jsem neskutečně vděčná specialistům z olomoucké nemocnice a skvělým sestřičkám. Díky nim se nemoc podchytila včas. Dokonce jsem v období covidu dokázala chodit s kamarády na lehké procházky, což nakonec vyvrcholilo tím, že jsem napnula veškeré síly a podařilo se mi zdolat Lysou horu,“ říká pyšně žena, která by si ji v životě chtěla vyšlápnout ještě jednou.
Její ošetřující lékař Martin Hutyra není proti. „Paní Denisa je v situaci, kdy určitě výšlap na Lysou horu zvládne, a pokud půjde se svou rodinou a pejskem přiměřeným tempem, tak jí lze tuto fyzickou aktivitu doporučit. Stejně tak jsme pro řízenou fyzickou aktivitu u všech našich pacientů s plicní arteriální hypertenzí, byť jsem si vědom, že toto doporučení musí být individualizováno,“ uzavírá Hutyra.
