Pořád se tu dá jezdit svobodně, říká muž putující s koněm Českem i Evropou

  18:48aktualizováno  18:48
Na kraji hanáckých Troubelic je malá osada a u ní les. Jednou přišel muž, pás stromů vykácel a postavil z nich srub i ohradu pro koně. Ten muž se jmenuje Dalibor Balut, klisna má jméno Sheila a spolu se každé léto vydají na vandr, který má jednou tisíc mil a jindy tisíc kilometrů. A z každé cesty natočí film a sdílí ho přes Youtube.

Dalibor Balut a klisna Sheila spolu už po Evropě nacestovali několik tisíc kilometrů. | foto: Lukáš Velecký

Jaká je zpráva o české krajině, kterou jste za čtyři roky prochodil křížem krážem?
Dobrá, jen je místy hodně řepky a kukuřice. Ale je tu svoboda, jdu si jak chci, třeba v Polsku to tak jednoduché není. Naposledy jsme se Sheilou prošli Šumavu, která je krásná. Kolem pramenu Vltavy nechali uschlé lesy stát, ty krásně podrostly a dnes jsou tam červené jeřabiny a spousta ptáků. První zóna se mi líbila, byl jsem z ní nadšený.

Šel jste také po stopách Jana Žižky a původně jste mířil až do Prahy. Proč to nevyšlo?
Kvůli Žižkovi jsem chtěl k jeho pomníku a také na místo bitvy na Vítkově. Ale léto bylo extrémní, a i když jsem měl cestu vymyšlenou po turistických značkách, byla spálená tráva, tak jsem to vzdal. Na Orlíku jsem se rozhodl jít na Benešov a Konopiště, díky tomu jsem našel Křečovice, kde se točil film Vesničko má středisková. Také jsem objevil trampskou osadu Měsíční údolí, jednu z nejstarších u nás. Sázava mě ale trochu zklamala, řeka byla hodně špinavá a údolí dost zastavěné. Líbil se mi tisíc let starý Sázavský klášter. A také jsem obcházel největší vojenské letiště v Náměšti nad Oslavou, jenže jsem měl starší mapy a došel až k ostnatému drátu.

Co se pak stalo?
Přijeli vojáci, podívali se a nechali mě jít. Nad námi prolétávaly gripeny, ale kůň to zvládal. Došel jsem do vesnice, dal si s místními chlapy pivo, bavili jsme se a najednou všichni zmlkli, protože se blížila letadla a stejně nic nebylo slyšet. Jak odletěla, začal zase hovor. Ptal jsem se jich, jak tam mohou žít, a prý si zvykli. Já bych to nezvládl.

Fotogalerie

Jak se vám líbilo v Rakousku?
Došel jsem do Slavonic a do vesničky Maříž, která byla za železnou oponou, a odtud jsem pokračoval nejsevernějším výběžkem Rakouska do Litschau. Tam jsem si dal polívku a ukázalo se, že servírka umí česky. Postupně se začali sbíhat další hosté, ptali se, odkud jdu i kam, a servírka jim tlumočila. Ve finále z toho byla přednáška pro čtyřicet lidí, během které se jeden z hostů nabídl, že mi koupí jídlo, ať si dám, co chci. Tak jsem se královsky nacpal masem, ale pak jsem také musel potmě hledat místo na spaní.

Muž putující s koněm nejspíš musí budit pozornost všude.
Jednou před Trhovými Sviny jsem šel po poli, nedaleko stála farma a u ní skupinka lidí, která na mě mávala. Zamával jsem taky a šel jsem dál. Najednou vidím, že se Sheila dívá zpátky, tak jsem se otočil a uviděl asi patnáctiletého kluka, jak za mnou běží bez bot. Když přiběhl, ptal se mě, jestli nejsem ten chlap z Moravy, co dává na YouTube filmy o svých cestách, a že sám pracuje u koní a chtěl by takto s kamarádkou taky vyjet. Podali jsme si ruce, vyfotili se spolu a šel domů. To bylo pěkné setkání, které mě potěšilo.

Díky svým filmům jste známější. Slyšel jste o youtuberech?
Ano, ale mám pocit, že mezi mnou a youtubery je rozdíl, protože točí hodně bushcraft, přežití v přírodě. Jdou do lesa, udělají si polívku a pak jdou domů. Mě to ale nic neříká, protože tak funguju běžně. A také filmy nedělám pro peníze, nic z nich nemám.

Podívejte se na ukázku z filmu o cestě kolem Slovenska

A kdyby se objevila firma, že vám dá vybavení a zaplatí?
Jednou mi nabízeli oblečení, ale já v outdoorových věcech nepůjdu. Mám koženou bundu, bavlněné triko, flanelovou košili a obyčejné kalhoty, manšestráky. Potřebuju jen dobré celokožené boty, které vydrží šest tisíc kilometrů, protože se v sedle vezu jen část a hodně chodím pěšky. Navíc natáčím pro sebe na památku, pro kamarády a lidi, které potkám na cestě. Při první cestě po Česku jsem chtěl natočit dokument, dát ho na 50 cédéček a rozeslat poštou. Kamarád mi vysvětlil, že to je nesmysl, protože to stojí peníze, a že dá film na YouTube a já pošlu lidem odkaz, kde ho najdou. Za týden mi říkal, že se na to dívala spousta lidí a bavilo je to.

A nyní už váš kanál sledují tři a půl tisíce lidí. Mění to váš život?
Určitě. Když jsem zveřejnil první film, hodně lidí na mě naléhalo, ať u něj povolím komentáře. Nechápal jsem proč, ale udělal jsem to a 99 procent lidí tam píše pozitivní věci. A hlavně jsem se spoustou z nich navázal kontakt a našel nové kamarády. Díky cestě na Slovensko je velká část z nich Slováků. V září chci jít s batohem na Ukrajinu dohledat svou rodinu a cestou zpět se budu u některých určitě zastavovat.

Dalibor Balut

Dalibor Balut se i v dnešní „plastové době“ snaží žít co možná nejvíce v...

Dalibor Balut Narodil se v roce 1973, živí se jako stolař na volné noze a žije ve srubu v Troubelicích na Uničovsku. S cestováním za hranice začal hned po sametové revoluci, kdy si půjčil peníze a jel se na kole podívat, jak vypadá Vídeň. Putoval po horách i s aljašským malamutem, později se věnoval sokolnictví, až si pořídil hříbě.

Na své první velké cestě kolem České republiky v roce 2015 urazili 1 600 kilometrů, čímž se jako první Čech stal členem cechu cestovatelů na koních Long Riders‘ Guild. Od té doby uskutečnil další tři cesty s celkovou délkou šest tisíc kilometrů.

Vnímáte, že se hodně lidí s vaším přírodním viděním světa ztotožňuje?
Hlavně chtějí, ať pořád něco natáčím a na to já nejsem. Když mi ale napíše kluk z Prahy, že je mu jednadvacet let, začíná žít trampingem a jsem pro něj inspirací, to mě potěší. Anebo mi napsal pán někde z Čech, že jeho osmiletý kluk, který si jen hraje s počítačem, začal koukat na má videa a najednou chce jít do lesa. To je dobrý. A pár lidí už začíná cestovat s koněm. Jedna dívka tak jela s přítelem do Santiaga de Compostela a stali se také členem cechu Long Riders‘ Guild, takže už jsme tam z Česka tři.

Zajímavý příběh má i kamenná chata Swenov, kterou si u vrchu Bradlo postavili v 70. letech trampové a vás mrzelo, že chátrá, tak jste ji v roce 2016 opravil. A dnes se u ní schází spousty lidí.
Bylo mi to líto, protože Swenov patří k Bradlu odedávna. Pomohla mi spousta lidí, materiál na střechu mi dali kamarádi jako sponzorský dar a díky tomu chata zůstala trampům. Tehdy jsem věděl, že ji desítky let spravoval nějaký tramp Renzi, tak jsem ho zkoušel najít. Po měsíci mi zazvonil telefon a nějaký muž se ptal, jestli opravuju Swenov. No právě jsem dodělal střechu a vy jste kdo? Já jsem Renzi, odpověděl. Přijel ke mně, dvě hodiny jsme se bavili o historii chaty, pak jsme se na ni zašli podívat a řekl, že mi ji předává. Ale ta chata není moje, je trampů. S Renzim jsme od té doby kamarádi a na Swenově se potkáváme.

Také jste se díky tomu potkal se Swenem, který chatu stavěl.
Seznámil mě s ním jeho kamarád Ruda, spolu jsme za Swenem zajeli, už byl nemocný, ale když jsem mu ukázal fotky spravené chaty s nápisem Swenov 1973, tak mu ukápla slza. Jak víš, že jsu Swen, ptal se mě? Chatu začali stavět ještě s panem Fuchsem v létě 1973 a jak neměli rádi komunisty, pustili se do toho 21. srpna, přesně pět let po okupaci. Nejdřív byli dva, pak se nabalovali další. Bohužel nedlouho po našem setkání Swen zemřel, ale pan Fuchs za mnou jezdí stále a jsem za to rád.

Kam povede vaše pátá výprava?
V květnu vyrazíme z Lotyšska a zamíříme do Litvy, kde budou velké oslavy 100 let nezávislosti. Sto jezdců na sto koních pojede sto kilometrů do hlavního města Vilniusu a mě pozvali, jestli bych jel s nimi. Část půjdeme po stopách, kudy šel Napoleon. U Kaunasu byla první napoleonská bitva, další velká u Vilniusu. A když už tam budu, rozhodl jsem se, že dojdeme až domů. Chci vidět Sobibor, koncentrační tábor, kde se uskutečnil největší hromadný útěk zajatců. A pokud dojdu do Krakova, navštívím i Osvětim, je to důležité tohle připomínat.

Klisna Sheila

Dalibor Balut se i v dnešní „plastové době“ snaží žít co možná nejvíce v...

Narodila se v roce 2009. Má 75 procent genů arabských koní, kteří jsou nejvytrvalejší. Matka pochází z Kavkazu.

„Kabardinský kůň je ideální na dálkové cesty. Má výborná kopyta a tím, že jsou menší, snadněji se jim chodí po úzkých stezkách. A také je to skvělý parťák,“ cení si Dalibor Balut.

Jak se plánuje cesta z Lotyšska do České republiky?
V moderní době tudy nikdo nešel a myslím, že už ani nepůjde. Do Ruska nemůžu, v Bělorusku je diktátor a na Ukrajinu mě pustí, ale bez koně. Půjdeme tedy po pobřeží Baltu, také podél Visly, naopak Mazurská jezera vynecháme. Vím, že některá místa budou šílená i plná aut, ale půjdu i panenskou přírodou blízko běloruské hranice, kde žijí vlci a medvědi. Cesta bude mít dva tisíce kilometrů a povezu sebou moravskou vlajku a také vlajku cechu Long Riders‘ Guild.

Toho si musíte hodně považovat.
Větší čest mi nikdo neprokázal. Když se zakladatel cechu CuChullaine O’Reilly dozvěděl o mém plánu jet z Lotyšska domů, tak mi nabídl, jestli ji chci vézt. Dává se jen na mimořádné cesty a dosud byla na jedenácti expedicích. Přejela celou Afriku, byla na Novém Zélandu, v Austrálii, napříč Severní a Jižní Amerikou, teď ji veze Číňan Jing Li z Číny přes Kavkaz do Moskvy. Budu první z východní Evropy, kdo vlajku bude moct ukázat v Lotyšsku, Litvě, Polsku, na Slovensku a u nás doma. Tak ji hlavně nesmím ztratit.

To by bylo nepříjemné, když už objela celý svět.
Je to obrovská důvěra. Když si vzpomenu před čtyřmi lety, jak mi nikdo nevěřil, že bych někam došel, ani ten cech se se mnou moc nebavil. Pomohla až první cesta i filmy, koukají na ně i v Americe, a dokonce našli nějakého Čechoslováka, který jim to při nějakém promítání tlumočil. Přišlo mi i pár mailů, odkud jsem a co dělám, že si takto svobodně jezdím, koupu se, kde chci, můžu si udělat oheň a nejsou tu žádné ploty. V Americe už to tak jednoduché není, pořád jsou tam nějaké dráty ohraničující pozemky farem a farmář chce dopředu vědět, kdy na jeho pozemky někdo vstoupí a kdy odejde. Já tu mohu pořád svobodně jet, kam chci.

Jak zvládne dva tisíce kilometrů Sheila?
Bez problémů. Já na cestě zhubnu a musím si dělat díry do opasku, ale kůň se vrací osvalený. Sheila vždy úplně zkrásní a poslední dny, když cítí domov, tak chce běžet. Jeden trenér koní mi vysvětlil, že celodenní cval by koně unavil a musel bych ho dokrmovat, ale když jde krokem, tak přibírá a získává kondici. Navíc mu v takovém případě stačí jen tráva a ta bude v květnu nejlepší. Půjdeme pomalu, nechci spěchat. Vyhrajeme už jen tím, že dojdeme domů.

Volby do EP proběhnou v České republice 24. a 25. května. Volební místnosti budou otevřeny v pátek od 14:00 do 22:00 a v sobotu od 8:00 do 14:00. Do Evropského parlamentu kandiduje 39 uskupení.

Nejčtenější

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

Slavia po titulu v lize získala i pohár, ve finále porazila Ostravu 2:0

Tomáš Souček se raduje z proměněné penalty ve finálovém zápase proti Baníku.

Fotbalová Slavia po ligovém titulu získala i domácí pohár. Vyhrát obě trofeje v jednom roce se jí povedlo poprvé v...

Za smrt kolegy při nehodě dostal hasič podmínku, sám přišel o nohu

Řidič hasičské cisterny Petr Matějíček čelí u soudu obžalobě z usmrcení z...

Šumperský soud potrestal hasiče Petra Matějíčka za tragickou nehodu cisterny jedoucí k zásahu podmíněným trestem....

Zastavení řidiče na základě údaje z tachometru bylo podle policie přiměřené

Policista v civilu zastavil muže na dálnici kvůli rychlé jízdě

Dohru v kázeňském řízení má netradiční policejní kontrola, která se odehrála v březnu na dálnici D46. Její videozáznam...

Kůrovec v jesenických rezervacích vyhrál, ochranáři dál bojovat nebudou

Ekologové opakovaně kritizují způsob, jakým se v Jeseníkách bojuje proti...

S kácením a odklízením padlých stromů i kontroverzním používáním toxických pesticidů proti kůrovci je v Chráněné...

Další z rubriky

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

U Hranické propasti hrozí pády stromů, rizikem je pro turisty i zábradlí

Turisty mířící k světovému unikátu dělí od příkrého srázu do propasti jen...

Správci chtějí lépe zabezpečit unikátní Hranickou propast. Ohrožují ji suché a nemocné stromy, které by do ní mohly...

Olomoucká dopravní aplikace je zatím slibný pokus s chybami, ukázal test

Test aplikace Chytrá Olomouc ukázal, že sledování obsazenosti parkovišť zatím...

Reportéři MF DNES měsíc testovali novou dopravní aplikaci Chytrá Olomouc, kterou v dubnu spustilo město. Zatímco jako...

Najdete na iDNES.cz