„Jako mikroplasty, zbytky léčiv, hormonů nebo využití čistírenských kalů,“ připomíná generální ředitel firmy Radim Jirout.
Jak se vlastně zacházelo s odpadní vodou dříve?
Lidé ji pouze odváděli mimo pozemky, které přímo užívali, obvykle do nějakého příkopu či blízké vodoteče. V řadě zemí tento způsob považují za dostatečný doposud. Ovšem s nárůstem používání chemie ve výrobních závodech i domácnostech se ukázalo čištění odpadních vod jako nutnost.
Jaká byla první čistička v Šumperku a jak se systém změnil?
Byla koncipovaná jako mechanicko-biologická čistírna splaškových i průmyslových odpadních vod s anaerobní stabilizací kalu, při níž se mění většina rozložitelných organických látek na bioplyn. Mechanicko-biologická je i nyní. Pořád je to standardní technologie v našich krajích. Např. u Středozemního moře často bývají jen mechanické čističky odpadních vod. Ty sedimentací (usazováním těžších částí – pozn. red.) odstraní hrubé nečistoty a v podstatě nečištěná voda odchází do moře.
Stačila před padesáti lety šumperská čistička pro třicetitisícové průmyslové město?
Samozřejmě nikoli. Původní kapacita byla navržena na denní průtok 13 685 kubíků. Čistička tak byla od začátku přetěžována. V tehdejší době se však na nedodržování limitů tolik nehledělo, a tak se potřebné zvýšení kapacity a celková modernizace neustále odkládaly. Teprve v roce 1991 začala postupná rekonstrukce, která trvala až do přelomu tisíciletí.
Co už dokážete z odpadní vody nyní dostat a jaká je budoucnost čištění?
Technologie čištění odpadních vod se neustále vyvíjejí, a to zejména s ohledem na snahu vracet vyčištěnou vodu do přírodního koloběhu v co nejlepší kvalitě. Mezi aktuálními výzvami oboru je například odstraňování zbytků léčiv, hormonů či mikroplastů z odpadních vod. To vyžaduje průběžnou modernizaci technologického procesu, s tím souvisí i nárůst energetické náročnosti a neustálé vzdělávání odborného personálu. Samostatnou kapitolou je nakládání s čistírenskými kaly, které vznikají jako vedlejší produkt při čištění odpadních vod.
Jak kaly využíváte?
Jen v šumperské čističce vznikne ročně přibližně tři tisíce tun částečně odvodněných kalů. Obsahují ve velké míře hodnotné biologické látky a chemické prvky, zejména fosfor, které se přímo nabízejí k využívání jako hnojivo pro zemědělskou velkovýrobu. Ovšem z principu předběžné opatrnosti, kdy se neustále zpřísňují limity pro potenciálně nebezpečné látky, od výše zmíněných léčiv přes těžké kovy až po choroboplodné zárodky, se postupně omezuje jejich přímé vyvážení na pole. Kaly tak bude nutno v budoucnu pravděpodobně jen spalovat nebo skládkovat, což se opět projeví ve zvýšených nákladech na čistírenský proces. Jako meziprodukt při jejich zpracování se produkuje i již zmíněný bioplyn, jehož spalováním vyrábíme kromě tepla také 550 MWh elektrické energie.
Kterou cestou ve zpracování kalů se tedy hodláte vydat?
Společnost VHZ Šumperk, která je vlastníkem ČOV, se rozhodla vydat cestou sušení a následného dalšího využívání kalů podle aktuálně možného způsobu v dané době. Letos tedy začaly práce na výstavbě sušárny čistírenských kalů. Zahájení provozu sušárny předpokládáme již na konci příštího roku. Konečným produktem bude téměř vysušený kal s minimálním obsahem vody. Další výhodou bude také, že bude zbaven všech choroboplodných zárodků. V dalším období je pak možné, že se ke spalování kalu vrátíme a budeme budovat ještě spalovnu. To však závisí na celkovém vývoji technologií a hlavně ekonomiky celého procesu.
Jak se změnil rozsah kanalizační sítě napojené na čističku?
Spolu s její rekonstrukcí byla spojená i výstavba a obnova kanalizační sítě. Na kanalizační systém Šumperku se napojily některé sousední obce, dnes ČOV Šumperk čistí odpadní vody z Vikýřovic, Rapotína, Petrova, Sobotína a Dolních Studének. Aktuálně činí délka této kanalizační sítě 165 kilometrů, napojeno je na ni téměř 34 500 obyvatel, což je 99,6 procenta všech bydlících obyvatel v oblasti.
Kolik vody aktuálně přes šumperskou ČOV protéká?
ČOV Šumperk vyčistí přibližně čtyři miliony kubíků odpadních vod ročně. Pokud si uvědomíme, že ve stejné oblasti dodá vodovod pro veřejnou potřebu zhruba jen milion metrů krychlových pitné vody, je zřejmé, že do čističky přitéká neuvěřitelný násobek balastních vod, které jsou obvykle v malé míře znečištěny, a toto celý proces čištění značně komplikuje a prodražuje.
Jak je to možné?
Jednak jsou tu historické důvody, staré kanalizace nejsou těsné a v některých případech tak fungují jako drenáž, do které teče podzemní voda. Ale hlavně zhruba do konce minulého století vznikaly takzvané jednotné kanalizace, do kterých se sváděly se splaškovými vodami i srážkové. U nových kanalizací to už není možné. Budují se výlučně jako splaškové a neumožňují napojení dešťových svodů. Pořád má ale řada nemovitostí napojené na splaškovou kanalizaci i dešťové vody, což při srážkách může vést k zahlcení kanalizace.
Co do kanalizace nepatří?
Někdy si bohužel lidé pletou kanalizaci s odpadkovým košem. Kanalizace slouží k odvádění odpadních vod a rozhodně do ní nepatří pevné předměty, a to ani drobné, jako jsou hygienické pomůcky, tedy vatové tyčinky, prezervativy, vložky, vlhčené textilní ubrousky či jednorázové pleny. Všechny tyto věci jsou ve vodě nerozložitelné, z kanalizačního systému musí být nákladně odstraňovány a likvidovány následně na skládce. Podstatnější je, že ucpávají potrubí, zaviní často poruchy čerpadel, což se může projevit až vylitím splašků z kanalizace. Do kanalizace rovněž nepatří žádné barvy, chemikálie, jedy, ropné produkty a podobně, tyto látky čistírny neumějí efektivně vyčistit a mohou se tak dostat do přírodního koloběhu a také ohrozit na delší dobu i celý čistírenský proces založený na biologickém principu.
Jak se projevuje v kanalizaci kuchyňský odpad?
Obrovské problémy působí tuky a oleje. Tuk se totiž usazuje na stěnách kanalizace, kde tuhne a nabaluje na sebe další a další nečistoty. Lepí se na něj ubrousky, hygienické potřeby a další předměty. Důsledkem, který můžete pocítit na vlastní kůži, je ucpaný odpad nebo zatopení nemovitosti znečištěnou vodou. Setkat se můžeme i s nepříjemným zápachem rozkládajícího se tuku, který se může kanalizačními vstupy šířit ulicemi. Důsledky, které pak zaměstnávají odborníky, jsou ucpaná čerpadla nebo narušení biologického stupně čištění odpadních vod. Odpadní vodu čistí bakterie, na které mají tuky negativní vliv. Čistírny pak proto mohou pěnit, nebo i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody. Samostatným problémem jsou pak také drtiče kuchyňského odpadu, které někteří prodejci hojně prosazují. Avšak v našich podmínkách, kdy na odpady z těchto zařízení není kanalizace dimenzována, je instalace přímo zakázaná, neboť zde existuje opět velké riziko ucpání přípojek.
Jak zasahuje do čistícího procesu růst cen energií, kam se může dostat cena vody?
Náklady na energie patří mezi nejvýznamnější nákladové položky a mají zásadní vliv na výši ceny vodného a stočného. Nicméně nařízení vlády vodárenské společnosti zařadilo do kategorie zákazníků se stanovenou cenou elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci, což by mělo enormní nárůst těchto vstupů částečně snížit.
