„Na jednu stranu jsem měl obrovskou radost, že jsem vyhrál. Na druhou jsem ale věděl, že musím jít pro cenu na pódium a přednést děkovnou řeč, což mi nedělalo úplně dobře,“ přibližuje olomoucký vítěz své pocity, které měl bezprostředně po vyhlášení výsledků. Děkovnou řeč totiž neměl připravenou, neboť nepředpokládal, že vyhraje. Nakonec improvizoval.
Mezi prvními gratulanty byli Petrovi rodiče, jeho otec je velkým milovníkem komiksů. Vítěze kromě toho velmi potěšila gratulace uznávané komiksové kreslířky Lucie Lomové.
„Dělala mi i oponenturu bakalářské práce, v rámci které komiks vznikl. Řekla, že mám v komiksech pokračovat, to mi udělalo velkou radost,“ těší Poláka.
Ten si už dlouho pohrával s myšlenkou zpracovat vlastní komiks lidově řečeno od A až po Z. Tedy zodpovídat za všechny fáze, které ke tvorbě patří. Komiks Močál je soubor tří povídek, ve kterém se autor nechal inspirovat světem magického realismu. V povídkách se tak střetává prvek přirozeného a nadpřirozeného na pozadí tajemného světa bažiny.
„Pracoval jsem s momentem bizarnosti, což je přesně to, co mě baví,“ zmiňuje Polák.
Při tvorbě mu pomohl i lockdown. Práce na komiksu je podle něj zdlouhavá a náročná, takže období, kdy nebylo možné téměř nic dělat, mu nahrávalo. Trávil hodiny u stolu, když musel například propracovat charaktery postav, aby měly duši a byly na úrovni. Na Močálu nakonec pracoval necelý rok.
Těžší než kreslení bylo vymýšlení příběhů
„Docela mi vyhovovalo, že jsem na něm mohl pracovat v tom nejtvrdším lockdownu, kolem podzimu 2020. Usnadňovalo mi to zasednout a intenzivně se práci věnovat. Neodvádělo mě to jiným směrem, což bylo příjemné,“ vzpomíná.
Nejvíc mu dalo zabrat vymýšlení povídek, protože se podle svých slov necítí být silný ve scenáristice. Hledání příběhů tak bylo náročné, samotné kreslení šlo snáze. Komiks vydal zatím nízkonákladově v rámci školy, větší produkci v tuto chvíli neplánuje. Komiks však zvažuje rozšířit.
„Přemýšlím nad tím, že cyklus těmi třemi povídkami neskončí a do budoucna bych ho rozšířil o další. Nechávám to uzrát,“ dodává.
Student oboru ilustrace a grafika kreslí nejraději klasickou tužkou a fixem.
„Umožňuje mi to čistou práci. Moc si nerozumím s výtvarnými technikami, například malbou nebo barvami, kde se člověk ušpiní. Irituje mě, když nedokážu pracovat tak, abych nezašpinil sebe nebo pracovní stůl,“ říká s úsměvem.
„Fix a tužka jsou v tomto shovívavé. Je to asi otázka i mé pohodlnosti,“ dodává.
Nejraději tvoří, když není čas řešit detaily
Kreslení Petra baví už od školkového věku, rodiče ho k němu vedli. „Asi v tom něco viděli. Ale myslím, že to byla spíš otázka rodičovské lásky než nějakého objektivního zhodnocení,“ říká.
Nezávislého pohledu se mu podle něj dostalo, až když nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.
„To pro mě byl signál, že by to snad mohlo mít nějaký smysl. Ale pochybnosti se dostavují neustále, jestli na to člověk má. Zvlášť u komiksu, u kterého je potřeba umět kreslit opravdu dobře. Aby příběh správně fungoval, tak člověk musí výborně záběrovat, zachytit pohyb, v tomto se chyby neodpouštějí,“ zmiňuje.
Zároveň dodává, že v minulosti kreslil víc pro radost, čehož se v současnosti trochu vzdal a kreslí vždy za nějakým účelem.
„Rád bych v sobě ale zase oživil kreslení pro radost,“ plánuje Polák, kterého ze všeho nejvíc baví novinové ilustrace, ve kterých se podle svých slov našel a chce se v nich dál zlepšovat.
„Zjistil jsem, že mi vyhovuje, když je tlak na brzké odevzdání, a práce tak vzniká v časovém presu. Člověk se zbytečně nenimrá v detailech,“ vysvětluje.
