Vášeň pro dýmkaření v sobě Marian Hefka poprvé objevil, když jeho táta domů přivezl vodní dýmku z Egypta.
„S kamarádem jsme si dělali pravidelné seance a já jsem si to zamiloval. Strašně se mi líbila ta uvolněná atmosféra a klid,“ vzpomíná jednatřicetiletý podnikatel.
Myšlenka, že by si jednou mohl otevřít vlastní čajovnu, kde by se uplatnily také vodní dýmky, ho napadla už v šestnácti letech. Dlouho však hledal sebe sama, než si uvědomil, že je to přesně to, co chce dělat.
Proletěl ve vírníku půl světa. Cesta stojí jako autem, říká nadšený pilot |
Během vysoké školy si většinu času různě přivydělával, a nejen v České republice. Pracoval například v restauraci nebo jako barman v Berlíně. Neměl však pocit, že by se chtěl takto živit dlouhodobě, tyto práce ho nijak nenaplňovaly.
Mimo to zkoušel i malé podnikatelské aktivity. „Několik sezon jsem provozoval vánoční trhy v Praze. Někdy to bylo super úspěšné, ale občas to stálo spousty dřiny, kdy byl výdělek praktický nulový, dokonce v minusu,“ přibližuje.
Relax a přemítání
Do čajoven chodil pouze relaxovat a přemítat nad budoucností.
Po dokončení studia a všech ztroskotáních, jimiž si prošel, mu život stále nedával smysl.
„Už jsem nevěděl kudy kam. Chtěl jsem změnit taky prostředí. Vzal jsem si mapu, zavřel oči, hodil na ni prst a koukám – Indie, tam pojedu. Je to takové spirituální místo, rozhodně mě zajímá,“ popisuje s úsměvem na tváři.
Vzhledem k tomu, že se chtěl naučit i něco z dané země, navštívil ajurvédskou nemocnici a ještě si udělal kurz jógy. Byl to pro něj velký milník, protože potkal hodně lidí, kteří ho inspirovali.
Punkový muzikant si přivydělával hraním na ulici, teď je z něj zámecký pán |
Podnik začal budovat v době covidové pandemie. „Zní to jako nesmysluplné, že jsem začal stavět v uvozovkách gastro podnik, když hlavně gastro bylo omezené, prakticky zakázané,“ říká Hefka.
Jenže pro něj to bylo vyvrcholením jeho životní cesty, dosud plné vícero selhání než úspěchů. Rozhodl se, že už se nechce nechat odvádět od svého cíle okolnostmi nebo tím, jaká je právě situace a jestli je ten správný moment.
„Začal jsem budovat jedinou věc, o níž jsem věděl, že ji chci už několik let,“ prohlašuje.
První dva měsíce byl na svůj podnik úplně sám, příležitostně mu pomáhala rodina. Brigádníky či zaměstnance přijal, až když věděl, že má dostatek financí.
„Byla to docela výzva, především ta mentální. Udržet si nějakou pohodu a klid, když první dva měsíce nechodili lidi a vy něco takovou dobu připravujete, dáte do toho všechno, a pak tam nikdo není... Je to náročné,“ popisuje Hefka.
V podniku občas i přespával. Díky situacím, jimiž si prošel, bral však situaci s nadhledem.
A letos v červnu to budou už dva roky od oficiálního otevření. „Založení podniku byl velký risk. Myslím si, že je obrovsky důležité takové kroky dělat. Život se zdá velmi často vážný, člověka to zastrčí do škatulky strachu a nemůže si ho pořádně užívat,“ dodává nakonec.
14. ledna 2016 |
