„Stavbaři začali s navážkou po zimní pauze. O víkendu, kdy foukal silný jihovýchodní vítr, dělníci klidně nechali jednu stranu dálnice odkrytou a naváželi popílek na druhou. Zvířený prach pak zamořil vesnici,“ popsal dění místní obyvatel Jiří Dokoupil. Se ženou bydlí na dohled rozestavěné dálnice.
„Taková situace je pro nás neúnosná. Je to nezodpovědné a svědčí to o aroganci vedoucích pracovníků firmy Skanska a také Ředitelství silnic a dálnic,“ řekl Dokoupil.
Na to, že těžba popílku a jeho využití na stavbě dálnice bude velký problém, upozorňují obyvatelé Buku už od roku 2016, kdy vyšly plány stavbařů najevo. Místní totiž mají špatné zkušenosti už z dob před dvaceti lety, kdy se odpad z přerovské teplárny k vesnici navážel.
Trasu předposledního dálničního úseku však změnit nešlo. Zástupci obce proto tlačili stát i Skanska alespoň k opatřením, která prašnost zmírní na minimum.
Starosta Buku Jaroslav Vrtělka je ovšem přesvědčený, že hned po zimní přestávce stavbaři porušují předpisy, k nimž se dříve zavázali.
„O víkendu nebylo na stavbě dost kropicích vozů, jež by prašnost snižovaly. Lidé, kteří mají respirační problémy, z toho byli značně zneklidnění. V neděli už to dospělo tak daleko, že jsem to nehodlal dál tolerovat. I když vím, že stavba je stavba, nechceme snášet nedůslednost,“ vysvětlil Vrtělka, proč se obrátil na olomoucký inspektorát České inspekce životního prostředí.
Kontrola inspekce ještě neskončila, Skanska pochybení odmítá
Mluvčí Jana Jandová potvrdila, že se úřad problémem zabývá. „Naši inspektoři byli na místě. Protože ale kontrola ještě neskončila, nemůžeme v tuto chvíli uvolnit další informace,“ sdělila.
Skanska odmítá, že by její pracovníci něco zanedbali. Jako hlavní důvod potíží minulého víkendu na stavbě zástupci společnosti uvedli velmi nepříznivé povětrnostní podmínky.
„V průběhu dopoledních prací výrazně zesílil vítr. Jeho intenzitu pravidelně měříme. Když jsme zaznamenali hodnoty blízké k hraničním limitům, práce s ukládáním popílku jsme přerušili a postupně jsme vrstvu popílku překryli vrstvou zeminy,“ tlumočil mluvčí Ondřej Svatoň verzi Skanska. Vyšší prašnost měl podle něj kromě větru na svědomí také pohyb nákladních vozů na stavbě.
„Na místě byly dva kropicí vozy, kropení však při těchto podmínkách bylo účinné jen dočasně. Za takto extrémně silného větru se větší prašnosti nedalo zcela zabránit,“ myslí si Svatoň.
Aby se podobná situace neopakovala, Skanska navrhla přidat kropicí vozy, zkrátit interval ověřování intenzity větru a také snížit limit síly větru, při němž se ještě může pracovat.
„Tato opatření jsme již zavedli,“ informoval mluvčí firmy.
Lidé mají špatné zkušenosti už z doby vzniku skládky popílku
Skládka popelovin leží mezi Bukem, Radvanicemi a Prosenicemi. Trasa dálničního úseku z Lipníku nad Bečvou do Přerova vede přímo přes ni. Stavbaři mají v plánu páteřní komunikaci v místě úložiště „zaříznout“ do hloubky jedenácti metrů. Odtěžit tu chtějí 142 tisíc kubíků popílku, což je asi 17 procent skládky.
Obyvatelé Buku od začátku upozorňují, že v místě úložiště fouká vítr 360 dní v roce a že manipulace s popílkem bude velký problém. Potvrdilo se to už v devadesátých letech, kdy skládka vznikala.
„Hlavně občanům v dolní části obce se prach dostával do domků každou škvírou. Měli doma ne naprášeno, ale doslova naváto,“ vzpomněl už dříve starosta Vrtělka.
Popílek je obecným strašákem – obsahuje těžké kovy a při vdechnutí může způsobit vážné zdravotní problémy. Mluvčí Skanska ale tvrdí, že v případě úložiště u Buku se lidé nemusejí bát.
„Na kvalitu samotného popílku máme zpracovaný nezávislý audit, ze kterého je zřejmé, že žádná z látek v něm obsažených nedosahuje limitního množství, tudíž okolí svým složením v žádném případě neohrožuje.“
Lidé z nejbližších domů ale nevěří, že nebudou mít zdravotní následky. „To, že se zvýšila prašnost, poznám vždy tak, že se mi špatně mluví, prach cítím až v krku. Navíc to člověku nepřidá psychicky. Každé ráno vstanu a už jsem naštvaný,“ uvedl Jiří Dokoupil. S manželkou se dohodli, že kvůli alespoň minimální prevenci, nebudou chodit na zahradu dřív než po osmnácté hodině.
„Jsme jako vězni ve vlastním domě,“ zlobí se.
