Stacionář Zet-my v Olomouci pravidelně využívá také Lucie Žároská, která tam chodí se svou osmnáctiletou dcerou, jež trpí poruchou autistického spektra.
„Hlavní přínos je, že Valentina má pravidelný režim. Když skončila školu, zůstala půl roku doma, bylo to docela náročné. Chyběl jí program a nebylo to dobré pro ni, ani pro nás. Jsem ráda, že se jí tady někdo může naplno věnovat. Má spoustu aktivit a den smysluplně využije. Navíc se díky tomu trochu zklidnila,“ vysvětluje matka. Je zároveň součástí rodičovského spolku Most k péči, jenž o založení stacionáře usiloval.
Základní myšlenkou bylo nabídnout mladým lidem s mentálním postižením po ukončení školní docházky pravidelný režim a zároveň ulevit členům jejich rodin, kteří by tak s nimi nemuseli jen zůstávat doma.
Neustálá péče je vyčerpávající
Péče o člověka s autismem je podle Žároské téměř nepřetržitá a vyžaduje neustálou pozornost. Problém mohou představovat i běžné každodenní činnosti, jako je hygiena, oblékání nebo příprava jídla. Nemocní se bez pomoci druhého takřka neobejdou.
„Vzhledem k jejímu postižení musíte být ve střehu 24/7 a neustále přemýšlet dopředu. Nikdy nevíte, co udělá za pět minut. Pořád sledujete okolí a vyhodnocujete, co by ji mohlo rozrušit nebo ohrozit,“ prozrazuje Žároská, která mezitím svůj čas, kdy je její dcera ve stacionáři, využívá k práci, péči o domácnost nebo třeba pro svoje koníčky.
Péťa není monstrum, jen dítě ve velkém těle, říká tatínek autisty z dokumentu |
Valentina mezitím tráví den se sociální pracovnicí. Prohlíží si fotografie, třídí je a ukládá do zásuvky označené svým jménem. Poté se přesouvá do vedlejší místnosti sloužící jako herna. Jejím středobodem je velká trampolína, která je u klientů obzvlášť oblíbená. Stejně jako u mladé dívky.
Zázemí stacionáře tvoří několik místností určených k odpočinku, pohybu i terapii. Nechybí herna, malá tělocvična, relaxační místnost ani snoezelen (speciálně upravené multismyslové prostředí, které slouží k relaxaci, stimulaci smyslů a terapii – pozn. red.). Klientům má brzy sloužit také zahrádka ve vnitrobloku, která prochází postupnou revitalizací. Celkově prostředí vytváří domácí atmosféru.
Rodiče postižených dětí si neoddechnou. Na pomoc jim přišli dobrovolníci |
Podle vedení podobná služba v regionu dosud chyběla, i když stacionářů pro lidi se zdravotním postižením funguje více. „Každý klient má svého asistenta, který se mu po celou dobu věnuje. Díky tomu můžeme zajistit bezpečnost a zároveň reagovat na jeho konkrétní potřeby. Právě individuální přístup je to, co nás odlišuje od většiny podobných zařízení,“ vyzdvihuje ředitelka stacionáře Naděžda Škrabalová.
Protože potřeby klientů se výrazně liší, přizpůsobuje zařízení program každému z nich. Aktivity jsou zaměřené hlavně na rozvoj samostatnosti, sebepoznání a sociálních dovedností.
Centrum Za sklem otevřelo v Olomouci nové prostory pro autisty |
„Snažíme se, aby klienti zvládali sami co nejvíce běžných činností, jako třeba nákup, přípravu jednoduchého jídla, převlékání nebo orientaci v každodenních situacích. Kromě toho si mohou hrát, využívat vybavení stacionáře, chodíme na procházky nebo jezdíme na výlety,“ popisuje vedoucí denního stacionáře Hana Drlíčková.
Podle ní pobyt ve stacionáři pomáhá klientům získávat větší samostatnost a navazovat kontakty s vrstevníky. „Nejsou tolik závislí na rodičích a učí se fungovat ve společnosti dalších lidí,“ dodává.
Pomáhají hlavně autistům, zájem je velký
Zařízení je určené především lidem s poruchou autistického spektra a dalšími vývojovými poruchami. V současnosti ho navštěvují tři klienti, projekt zatím funguje v pilotním režimu. „Zájem je velký. Rádi bychom proto v příštím roce kapacitu navýšili, aby službu mohlo využívat více rodin. Potřebovali bychom ale finance na větší prostory a rozšíření týmu o další pracovníky,“ říká Škrabalová.
Stacionář funguje ve všední dny od 8 do 16 hodin. Klienti nemusejí docházet každý den, rozsah služby si mohou rodiny přizpůsobit svým potřebám. Rodiče za hodinu péče zaplatí 145 korun.
