Co v komunikaci zdravotníků nefunguje a jak by to váš vzdělávací portál mohl změnit?
Všichni víme, že komunikace v práci je složitá. Nemocnice jsou něco jako korporáty, kde ale nejsou nastavené žádné mechanismy, jak by měl vystupovat vedoucí pracovník. Často se tak třeba stává, že jednu ze sester vedení povýší na vrchní sestru a ona neví, jak se má v této situaci chovat nebo jak vést kolektiv. Školy je nepřipraví na praxi a na to, že budou vést další lidi. Dalo by se to ale změnit. Mohly by se nastavit takové mechanismy, aby zaměstnanci věděli, co mají na vyšších pozicích dělat, a nevznikaly komunikační šumy a problémy.
A co se týká komunikace mezi zdravotníky a pacienty?
Komunikace s lékaři není tak dobrá, jak by mohla být. Nikdo se s pacienty nebaví, nic jim nic nevysvětlí a všichni jen hovoří o nějakém časovém presu, ale součástí každého zdravotnického systému by měl být čas na komunikaci. Měly by existovat mechanismy, které by měl lékař i sestra dodržovat, takzvaný systém evalvace a devalvace pacienta nebo i něco jako motivační rozhovor. Už jenom to, že lékař řekne nemocnému ‚Dobrý den‘ nebo ‚Jak se dnes máte‘ a naváže oční kontakt, může pro pacienta ve chvíli, kdy je nervózní nebo ho něco bolí, znamenat mnoho. Jsou to takové malinké věci, které potom můžou změnit jeho vnímání zdravotní péče. Náš zdravotní systém může být špička, ale pokulháváme v komunikaci. Kvůli tomu si třeba i člověk, kterého zdravotníci skvěle ošetřili, může odnést z nemocnice trauma.
Takže problém tkví v nastavení celého systému zdravotnictví?
Ano, přesně tak. Této problematice se nikdo moc nevěnuje, i když se o ní ví. Nezaměřují se na ni ani na lékařských fakultách, ani nevyvíjí tlak nikdo z managementu jednotlivých nemocnic či ministerstva zdravotnictví. Přitom na Západě je tomu přesně naopak. Od kamarádů, kteří tam pracují jako zdravotníci, vím, že v jiných zemích existují systémy, které zaměstnaného zdravotníka donutí splňovat kritéria, která se týkají komunikace. Například moje kamarádka v Německu říkala, že mají přímo soutěž, kdy pacienti hodnotí přístup zdravotníků v jednotlivých institucích. Mají tam i zdravotníky vyhraněné jen pro komunikaci. Tolg by měl být změnou systému, který v České republice funguje. Chceme o tom alespoň vyvolat diskusi.
Alžběta FlaschkováNarodila se v roce 1990 v Opavě, od roku 2021 žije v Olomouci. Vystudovala obor marketingová komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Letos vyhrála soutěž Podnikavá hlava pořádanou Vědeckotechnickým parkem Univerzity Palackého v Olomouci se vzdělávacím portálem pro zdravotníky Tolg. |
Čím váš vzdělávací portál může pomoci tento systém změnit?
Skrze změnu ve vzdělávacím systému zdravotníků. Současný je opravdu hodně zkostnatělý a já společně s kolegyní, se kterou na projektu pracujeme, ho chceme zmodernizovat. Obě dvě jsme pracovaly v oblasti vzdělávání zdravotníků a víme, co a jak plánujeme změnit.
Jak tedy budete vzdělávat zdravotníky?
Fyzické semináře fungují a dělají to i jiné firmy. My jsme se chtěly zaměřit čistě na online vzdělávání. Nejdříve chceme vytvořit základní materiál pro e-learning v podobě videí a podcastů. Myslím, že třeba v září bychom mohly vypustit prvních deset videí. Na to by měly navázat první webináře, kde si uživatelé zkonzultují vědomosti s přednášejícími. Pak nastane fáze tři, kdy budeme chtít online aktivity přetočit na offlinové, ale to se bavíme o horizontu roku až dvou.
Budete dělat i nějaká videa nebo podcasty pro pacienty?
Ano, chceme, aby tam byl i materiál pro ně, i když primárně to bude pro zdravotníky. Pacienti totiž například vůbec nevědí, jaká práva mají vůči zdravotníkům. Usilujeme o to, aby poznali, jaké možnosti mají v současné době. Pilotní díl, který zveřejníme, se bude týkat toho, co očekávají ženy od porodu v 21. století, a toho, co dostávají. Myslím, že je to nejvíce rezonující téma v dnešní době. Zpracovává nám ho jedna porodní asistentka a snaží se vnést nové myšlenky do porodnictví v České republice. Zdravotníci by se nad ním měli zamyslet, když to uvidí.
Z čeho budete mít výdělek, budou si například muset zdravotníci předplácet přístup na portál?
Je to nastavené tak, že obsah bude sice přístupný až po registraci, ale bude zdarma a sloužit nám pro naši databázi. Videa ale budou vznikat ve spolupráci především s farmaceutickými firmami, které tam budou působit buď jako partner, nebo to může být jejich reklamní video. Například firma bude nabízet mamografy a my budeme mít lekci o tom, jak komunikovat s pacientkou, která přijde na vyšetření na mamografu. Vyšetření tak bude probíhat přímo na mamografu této konkrétní firmy. Je to běžná praxe ve vzdělávání, klasický business model. Nebo můžeme získat nějakou firmu jako partnera přímo a ta nám to může zastřešit. Peníze pak půjdou z jejího rozpočtu společenské odpovědnosti. Výdělky budeme mít také z jednotlivých webinářů, které si účastníci platí.
Kdy bude možné pozorovat výsledky vašeho vzdělávacího portálu? Jak vůbec budete zjišťovat, zda funguje?
Domnívám se, že rychle bude vidět zájem podle počtu registrovaných účastníků. Do roka bychom chtěli mít zhruba dva tisíce registrovaných. Kdyby se po půl roce neregistroval nikdo, tak si řekneme, že to byla slepá ulička. Změny ale budou přicházet v horizontu let, tak za pět roků nejdříve. Myslím si, že to bude vidět, až půjdu jako pacient do nemocnice a zjistím, jak se ke mně budou zdravotníci chovat. Tlak z managementu můžeme být schopni zjistit tím, že bude mít zájem o naše služby, že bude požadovat například webinář nebo menší kongres, protože je pro něj důležité, aby zdravotníci komunikovali dobře, jak v týmu, tak i s pacienty.
