Proč vás nominace překvapila? Podle mě máte velkou šanci se do ideální jedenáctky dostat.
To je těžké předjímat. V Olomouci hrála spousta výborných fotbalistů. Kdyby se mi tam podařilo dostat a čtenáři by mi dali důvěru, byl bych nesmírně rád. Nebude to jednoduché. Do jedenáctky se může dostat mnoho skvělých hráčů.
Vaší výhodou je, že jste byl důležitým členem sestavy Sigmy v době, kdy táhla Evropou a hrála s Realem Madrid či Hamburkem.
Na to vzpomínám nejvíc. Bylo to něco fantastického. Jestli to jsou pro mě plusové body, které mě pomůžou dostat se do jedenáctky, nechám na divácích. Asi na to budou vzpomínat taky.
Jistě si vzpomenou i na váš gól přímo z rohu do sítě Juventusu.
To byl nádherný gól! A hlavně atmosféra v pohárových utkáních byla úžasná. Zážitky z Madridu, Hamburku nebo Istanbulu jsou báječné, ale my jsme hráli nejraději před těmi našimi fanoušky. Byli výborní a vždycky nás podpořili.
Když se řekne Jan Maroši, lidem se vybaví velká stehna a ještě větší síla v noze. Doprovází vás tato charakteristika?
No, asi jo. Něco pravdy na ní bude. (směje se)
Posiloval jste hodně nohy?
S posilováním to nebylo tak slavné, ale dával jsem si navíc hlavně na hřišti při střelbě. Střelbu jsem piloval individuálně.
Také byly rány z dálky vaší předností.
Dá se říct.
Pocházíte z Brna, ale v Olomouci jste strávil sedm sezon. K jakému klubu máte blíž?
Z Brna jsem šel do Olomouce, kde jsem byl sedm let, dalších sedm let jsem hrál zase za Brno. Nebudu to srovnávat. Ale Olomouc je nádherné město s vynikajícími lidmi. Mám tam spoustu přátel a kamarádů. Vždy se tam budu rád vracet.
Když se za svou kariérou ohlížíte, chybí vám v ní něco?
Zažil jsem spoustu krásných okamžiků, ale mohl jsem si zkusit angažmá v zahraničí.
Proč to nevyšlo?
Nevyšlo to, protože mě Olomouc v té době nechtěla uvolnit.
Teď jste ředitelem sportovní školy. Baví vás práce?
Jo, ředitelování ve fotbalové škole mě baví. Pořád mám práci spjatou s fotbalem. Jsem rád, že se mi podařilo vystudovat pedagogickou fakultu.
