Brückner se narodil v době, kdy byla Olomouc součástí protektorátu Čechy a Morava a sotva válka skončila, začal prohánět míč v Řepčíně na čerstvě otevřeném stadionu Moravských železáren, pozdější TJ Sigma Moravské železárny Olomouc.
Ve dvaceti letech už nastupoval za muže jako nadějný střední útočník tehdejšího klubu lokálního významu. V roce 1962 prodaly „Želízka“ brankáře Antonína Krameriuse do Sparty Praha a součástí obchodu byl i přátelský zápas. Divizní Olomouc v něm tenkrát slavnou Spartu porazila 8:4 a Brückner nastřílel čtyři góly.
Od mládí hrával také tenis a ještě lépe svou vysokou postavu uplatnil v hokeji. S bratrem válel za Moravské železárny a šikovného útočníka si do první lajny vytáhla i úspěšnější Moravia, sbíral tedy starty i ve druhé lize.
„Tehdy ještě šlo dělat oba sporty současně, přestože někdy s potížemi. Také se stalo, že jsem v sobotu hrál mistrovsky fotbal a v neděli hokej,“ vzpomínal v jednom ze svých dřívějších rozhovorů.
Se Sigmou slavil Brückner tři postupy do vyšší soutěže
V roce 1966 do olomouckého klubu vstoupil průmyslový koncern Sigma, a tím začalo období vzestupu, které na hřišti góly podporoval Brückner coby absolvent strojnické průmyslovky a konstruktér Moravských železáren. V roce 1973 už jako čerstvý kouč slavil postup do třetí ligy a o čtyři roky později do druhé nejvyšší soutěže.
Tím však cesta vzhůru neskončila, už bez progresivního kouče Olomouc v roce 1982 postoupila do první ligy, roli nováčka ale nezvládla a sestoupila. V tu chvíli se do klubu Brückner poprvé vrátil, druhou ligu vyhrál s patnáctibodovým náskokem a se Sigmou postoupil potřetí.
„Byl jsem u zrodu fotbalové konjunktury, která zasáhla celou Hanou: zásluhou Sigmy (koncernu) šel oddíl strmě vzhůru. Z provinčního klubu jsme se stali mužstvem, se kterým se v lize muselo počítat, a nakoukli jsme i do pohárové Evropy,“ vzpomínal před dvaceti lety na zápasy s Göteborgem.
Na lavičku Sigmy se po pauze opět postavil v roce 1990 a prožil s ní nejslavnější éru v poháru UEFA s vyřazením Hamburku, Fenerbahce Istanbul, Torpeda Moskva a bitev s Realem Madrid či Juventusem Turín.
Po čtyřech letech znovu zamířil pryč a na své čtvrté angažmá se do Olomouce vrátil v roce 1996, kdy ji dovedl k historickému ligovému stříbru. Tím si vysloužil šanci u reprezentace, nejprve s jednadvacítkou, kterou dovedl v roce 2000 do finále mistrovství Evropy. A následně s áčkem napsali historii, kterou každý fanoušek fotbalu musí znát.
„V kopané není možné jen pracovat, kopané je třeba sloužit,“ podělil se o své krédo v roce 1986 v rozhovoru pro Československý sport. Tehdy nemohl tušit, že fotbal svého věrného služebníka tak bohatě odmění.
