„Na rozdíl od dřívějších let, teď nemáme ambici se hned vrátit do první ligy,“ komentoval pro iDNES.cz po konci loňské sezony majitel Draků Vladimír Velčovský s tím, že klub teď bude alespoň dvě tři sezony na ústupu.
Ani začátek v druhé lize však nebyl snový. Šumperk z úvodních třinácti zápasů zvítězil jen dvakrát, což vyhazovem odnesl trenér David Káňa, jenž v minulosti působil v Polsku, na Slovensku ale taky ve druhé lize, kde trénoval Cheb.
„Tehdejší trenér měl asi růžové brýle. Myslel si, že může druhou ligu zvládnout s hráči, kteří ji nikdy nehráli a nastupovali maximálně v krajském přeboru,“ vzpomíná čtyřicetiletý Tomáš Sedlák. Ten se vedení zalíbil, společně s asistentem Radkem Fischerem podepsali v březnu dvouletý kontrakt.
Šumperský hokej v ohrožení. Klub bude fungovat amatérsky a je dál na prodej |
Sezona nakonec nedopadla podle představ. Cílem byl postup do play off, což se vám o jednu příčku nepovedlo. Jak ji hodnotíte?
Vzhledem k začátku si myslím, že nemůžeme sezonu hodnotit špatně. Hrozně dlouho jsme totiž hráli dokonce i o záchranu. Až sedm osm kol před koncem základní části jsme odskočili. Měli jsme spoustu kluků, kteří nikdy nehráli chlapský hokej, kdybychom měli lepší start a měli jsme o dva tři hráče širší kádr, myslím, že by se play off bez problémů udělalo. V lednu se někteří hráči vrátili do Přerova, pak jsme měli zraněné a dlouho jsme jezdili po druhé lize jen ve čtrnácti lidech.
K vyřazovacím bojům vám nakonec scházel bod. Kdybyste v předposledním kole vyhráli s Kopřivnici…
Bylo to velké zklamání, ale na druhou stranu si myslím, že jsme to měli ukopat už dříve. S Kopřivnicí jsme měli vyhrocené zápasy, jednou jsme vyhráli my, pak oni. A bohužel asi měli trošičku zkušenější tým. Myslím, že na nás už dolehla tíha okamžiku i únava. Velkou část jsme hráli jen na čtyři beky.
Tomáš Sedlák
|
Zmínil jste, že jste měli v úvodu sezony spoustu nezkušených hráčů.
Když jsem končil v Šumperku, šel jsem pak dva roky hrát kraj. A už po týdnu v Šumperku jsem říkal panu majiteli, že tohle nebude dobré. Soutěže jdou každým rokem nahoru. Extraliga, první liga, druhá liga, na kluky se kladou úplně jiné nároky. Myslím si, že to tehdejší kouč úplně dobře neodhadl. S některými kluky jsme se potom museli rozloučit. Zkrátka spadlo se, postavil se nový tým, ale nebyl zkušený. To bych řekl, že rozhodlo. Sice jsme pak dovedli nějaké posily, ale v září už je to hrozně složité.
V čem nejvíce?
Hráči už jsou rozebráni, navíc druhá liga je amatérská, takže hráči chodí do práce, za hokej mají jen něco. A zkuste si někoho dostat do Šumperka. Je strašně špatně položený. Kolem sebe nemáme moc klubů. Jasně, Olomouc, Přerov a Prostějov. Ale ti to třeba už mají blíž k Vyškovu, ke Kopřivnici… Je těžké, sem někoho dostat. Povedlo se nám přivést Denisa Irgla, který chytal výborně. Ale zbytek si musel sednout a kluci se museli vyhrát.
A tak přišel v říjnu trenér Michal Mikeska.
Ještě dva zápasy jsem to vedl sám, pak přišel Mikeska. Myslím si, že tím se to změnilo. Museli jsme týmu dát řád. Mančaft nebyl silný na to, abychom mohli soupeře přehrávat. Udělali jsme novou taktiku, které jsme věřili, že bude fungovat. Zaměřili jsme se na obranu, vycházeli z ní.
Mikeskovi pak ovšem nabídl angažmá prvoligový Přerov. Byl jste pro majitele Velčovského první volbou?
Měli jsme s Mikešem spolu dobrý vztah, hned mi hlásil, že nechce úplně zůstat v druhé lize. Jakmile mu přišla nabídka z Přerova, pan Velčovský za mnou hned přišel a zeptal se mě, jestli to zvládnu. Určité obavy tam byly. Já furt říkám, že jsem rychlokvaška. Skončil jsem s hokejem a hned jsem se stal trenérem v druhé lize, což si myslím, že se dost často nestává.
Ještě loni jste hrál krajský přebor. Měl jste ty obavy i vy?
Určitě. To byla první věc, kterou jsem mu říkal. Ale hokej jsem dlouho hrál, nebyl jsem nějaký vysoký hráč, musel jsem vše hrát hlavou, takže jsem byl připravený. Navíc dva měsíce pod Mikeskou mi otevřely oči. A já už pak jenom udržoval to, co on nastavil. Takže to nebyla žádná věda, sezona se víceméně dojížděla. Složité je dobře hodnotit chyby a nebýt impulzivní. Škoda, že jsme po Vánocích neměli ten kádr, co před nimi. Myslím, že jsme mohli klidně skončit šestí.
Určitě se chceme posunout, jinak bych u toho nebyl. Neumím prohrávat, ani v osobním životě.
Tomáš Sedláktrenér HC Draci Pars Šumperk
Co další sezona?
Určitě se chceme posunout, jinak bych u toho nebyl. Neumím prohrávat, ani v osobním životě. Nešel bych do toho, kdyby se mělo hrát něco takového jako letos. Už jsme se s panem majitelem bavili hned po sezoně. Nechceme to nechat na července srpny. Máme vytipováno spoustu hráčů, máme i seznam a s některými už jsme se bavili a jsme s nimi v kontaktu.
V Šumperku jste coby hráč strávil deset let, jednu sezonu jste byl i kapitán. Co vám utkvělo v paměti nejvíce?
Toho bylo více. Strašně moc dobrých okamžiků i špatných. Když se postoupilo, bylo to vždy perfektní. Vzpomínám, že dvě sezony po sobě jsem vyhrál bodování obránců, dařilo se mně i týmu, nesestupovali jsme. Ale i to jsem zažil. Pro mě bylo nejvíc, když se vyhlásil útok na postup a postoupilo se. Sezona byla strašně dlouhá, a když pořád hrajete hokej, tak vás to naplňuje. Jdete si za tím cílem, najednou cítíte, že máte poslední krůček od úspěchu, a když se to povedlo, bylo to boží. Plus si vás pak vytáhly třeba Pardubice do extraligy, vědělo se o vás v republice. Volali, jestli chcete hrát tam, tam a tam. A samozřejmě ta atmosféra. V Šumperku je to takové domácí, chodilo hrozně moc lidí, poznávali vás ve městě…
Považujete se za šumperského srdcaře?
(zasměje se). Tak to nevím. Říká se to. Ale je to divný pojem, co je srdcař? Nerad prohrávám, když se do něčeho dám, chci to dělat na sto procent. V Šumperku jsem hrál dlouho, mám to tam rád. Mám k tomu městu, ke klubu i klukům vztah. Když jsem hrál, třeba Jakub Horký stál za plexisklem jako malý kluk a mával na mě. Teď ho trénuji. Jestli tohle znamená být srdcařem, pak ano.
