Podobně jako při předchozích pokusech mají sice těžaři podporu Zlatých Hor, které si od obnovení dobývání rudy slibují oživení místní ekonomiky sužované vysokou nezaměstnaností, ale dosud tvrdě narážejí na odpor státu. Ten zůstává nekompromisní a jakékoliv úvahy o těžbě odmítá. A povolit proto nechce ani průzkum.
Odhadované množství zlata v oblasti není takové, aby se kvůli němu vyplatilo razit štoly za miliardy korun, jenže v okolí hory Příčná by těžaři mohli velmi dobře zužitkovat chodby po předchozí těžbě, což i ze zbytků ložiska dělá velmi atraktivní cíl.
Šance na obnovení těžby jsou mizivé, stát nemá zájem
Zájem o provedení geologického průzkumu ve Zlatých horách a dotěžení zbytku zásob ložiska zlata registruje ministerstvo životního prostředí trvale posledních asi 10 let. Nyní se po zhruba osmi letech výrazněji oživil.
"V současné době byly podány tři souběžné žádosti o stanovení průzkumného území a v této věci probíhá správní řízení," uvedla mluvčí ministerstva Lucie Erbenová. Všechny tři ministerstvo zamítlo.
"Všichni žadatelé se odvolali neboli podali rozklad. V současnosti se účastníci řízení vyjadřují k podanému rozkladu, následně bude spis postoupen rozkladové komisi ministra životního prostředí," popsala Erbenová.
Konkrétně o průzkum usiluje pražská firma Potamon GTS, jesenická firma Cukmantel a taky Stanislav Staněk ze Zlatých Hor jako fyzická osoba. Sám oblast detailně zná. Na zlatohorském ložisku totiž pracoval dlouhých 12 let.
"Nevím o žádných dalších krocích, jaké je možno v dané věci provést. Všechny námitky jsem uplatnil v rozkladu ministrovi životního prostředí," uvedl Staněk.
O obnově těžby zlata ve Zlatých Horách nepochybuje. "Otázka ale je, kdy se tak stane," podotkl.
Že to bude v nejbližší době, však firmy moc šancí podle zdrojů MF DNES nemají. "I z nejnovějšího programového prohlášení vlády jasně vyplývá, že (vláda) nemá absolutně žádný zájem obnovovat těžbu zlata, stejně jako například o pokusy dobývání plynu z břidlic. V tomto kontextu (firmy) nemají takřka žádné šance povolení k průzkumu získat," řekl MF DNES zdroj detailně obeznámený s problematikou.
Zlatohorští by vzácný kov těžili rádi
Lidé ve Zlatých Horách si přesto rádi představují, že podzemí znovu ožije. "Je škoda zlato nedotěžit. Je tam dobrý přístup a navíc je možné zlato vytěžit bez kyanizace," říká Jan Kotris, který pracoval na těžbě zlata v 90. letech a dnes jako vedoucí provozu státního podniku Diamo pomáhá odstraňovat důsledky hornické činnosti.
Stát se snaží přesvědčit také zlatohorští zastupitelé. "Názor zastupitelstva je neměnný. Byla by tu práce na několik let pro desítky lidí. Navíc těžba by byla ekologická, takže by neznamenala žádné ohrožení pro přírodu a pro město. Je ale otázka, jestli naše jednoznačné stanovisko pro obnovení těžby bude stačit," podotkl starosta Zlatých Hor Milan Rác.
Podporu u politiků z regionu však budou zlatohorští získávat jen těžko.
"Obecně platí, že každé nové pracovní místo je prospěšné, zvlášť v této oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost. Osobně si ale myslím, že Zlatohorsko má daleko větší potenciál jako turistická oblast než v obnovení těžby zlata," konstatoval poslanec Roman Váňa.
Důvody možná definitivního konce zlatokopecké tradice na Zlatohorsku koncem roku 1993 byly prozaické. Stát se už v roce 1990 rozhodl utlumovat důlní těžbu rud.
"Program spočíval v postupném utlumování dotací až do úplného konce těžby," vysvětlil Kotris. Obnovu těžby vláda nepovolila ani před lety, kdy se o ložisko ve Zlatých Horách zajímala firma z Austrálie.
Následky těžby se budou odstraňovat ještě desítky let
Jedinou činností v místech bývalé těžby tak zřejmě na dlouho zůstane zahlazování následků práce horníků. Jen vyčistit vodu tak, aby neobsahovala v minulosti těžené kovy, bude trvat ještě dlouhé roky.
Důlní vody vytékající ze zatopených štol totiž obsahují s výjimkou zlata všechny kovy, které se tu v minulosti těžily: olovo, zinek, měď a dále železo a mangan. Z čističky odstraňující kovy z vody vytéká každou vteřinu sto litrů. Za rok tak vyčistí až 2,5 milionu kubíků vody.
"Obsah kovů ve vodě vytékající ze zatopených štol se už mírně snížil. Potrvá ale ještě desítky let, než bude v normě, a nebude už potřeba vodu čistit," odhadl Kotris.
Ročně na odkališti přibude kolem dvou tisíc tun kalů s obsahem kovů. "Zatím nemají využití, protože je nikdo neumí zpracovat. Snad se v budoucnu najde způsob," přemítá Kotris. Dlouho také ještě potrvá likvidace opuštěných budov, které hyzdí okolní přírodu.
