Po prvním kole jste byl devátý a na medaili ztrácel 5,5 bodu. Vnímal jste, že je tak blízko?
To jem nepočítal, vůbec. Čím víc na to člověk kouká, tím je nervóznější.
Co jste tedy mezi koly dělal?
Pouštěl jsem si muziku, Celine Dion, moji oblíbenkyni. S asistentem jsme uvolňovali záda a snažil jsem se na nic nemyslet.
Je tento výsledek důkazem toho, že loňský Koudelka je zpět?
Tohle nejde u skoků na lyžích nikdy říct. Ale loňský Koudelka má lepší psychickou pohodu, než když sem přijel.
Co se stalo tak zásadního, že v klíčový okamžik přišel takový obrat?
Kdybych to věděl, udělal bych to už dřív. Nevím, to je prostě sport. Jednou jste padesátý a druhý den můžete vyhrát o deset bodů.
Může to být na velkém můstku ještě lepší?
Ten není moje specialita, ale kdybych zopakoval tohle umístění, byl bych spokojený.
Ještě ve čtvrtek, kdy trenér rozhodoval o nominaci, jste byl na hraně. To je dobrá odpověď, ne?
Chtěl bych mu poděkovat, že za mnou stál. Dostal mě na olympiádu, i když to bylo těžké a moc lidí mi nevěřilo. Doufám, že jsem se aspoň malinko odvděčil.
Dva Češi do patnáctky, Antonín Hájek na 21. místě. Už myslíte, kam by to v soutěži týmů mohlo stačit?
Šance je vždycky. Na závod se těšíme už od začátku, hecujeme se, atmosféra je výborná.
Co říkáte na olympijského šampiona?
Simi (Ammann) skákal výborně, byl v pohodě, vyhrál zaslouženě.
V čem je o tolik lepší?
Kdybych to věděl, možná bych byl jako on. Má výbornou letovou fázi, lyže krásně u sebe, naplocho. To je jeho největší výhoda.
