Trénink v japonském obležení. Jak se připravuje krasobruslař Michal Březina

Vancouver (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Tréninková hala Trout Lake Center stojí u jezírka na periferii. Ve Vancouveru. V Kanadě. Nebo snad v Japonsku? Dovnitř se totiž vevalí 9 japonských televizních štábů a pět desítek japonských novinářů, bojují u mantinelu o co nejlepší pozici.

Krasobruslař Michal Březina | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Ale aby bylo jasno: jsem skutečně v Kanadě. Na olympijském tréninku krasobruslařů.

"Japonci jsou v doprovázení svých závodníků šílení," povídá Petr Starec, trenér Michala Březiny.

"Když se při Finlandia Trophy vracel po zranění Takahaši, přijelo tam šest televizních štábů jen kvůli němu a natáčely ho, pomalu i když šel na záchod." Ne, není to přehnané, vždyť Tomáše Vernera dávno oslavují fankluby jeho japonských fanynek. AMichal Březina nezůstává pozadu.

Do mailu mi v úterý přišlo poděkování, že jsme u článku o aklimatizaci olympioniků umístili na portálu iDNES.cz Březinovu fotografii.

"Jsem fanynka Michala a byla jsem opravdu, opravdu nadšena, když jsem viděla jeho fotografii u článku.
Poděkujte i fotografovi!! S pozdravem Akiko Hasegawa."

Japonská vášeň pro krasobruslení v praxi

O tom, co znamená zbožňování krasobruslařů, se Březina přesvědčil na vlastní kůži i při japonské Grand Prix.

"Musel jsem dostat ochranku, abych se dostal v hotelu k výtahu, tolik fanoušků tam na chodbě stálo. Jeden bodyguard šel přede mnou a další dva po stranách," popisuje Březina, který ve Vancouveru patří do stejné tréninkové skupiny jako japonští muži.

Vjíždí na led jako první, u mantinelu nastává poplach, všechny kamery se za ním otáčejí. Nedivil bych se, kdyby v Japonsku vysílali i trénink přímým přenosem. "Ale co, ty kamery mi vyhovují. Zvykám si tak na závodní atmosféru," povídá český mistr. "Při závodu bude u mantinelu spousta blikačů s foťáky a kamerami."

Reportéři s "kolty" u pasu: popíšeme každý skok
Konečně přicházejí i ti, kvůli nimž se tato japonská sešlost koná: Daisuke Takahaši, držitel světového rekordu, s účesem jak postavička z komiksu manga, a Takahiko Kozuka, muž na vzestupu.

"Jejich" reportéři mají připravené bloky jak kolty u pasu, uchopí propisky a zaznamenávají každý jejich skok i krok. Čtenářům možná přinesou odborné porovnání včerejšího a dnešního tréninku.

Já vás podrobným výčtem Březinových tréninkových výkonů zatěžovat nemíním. Vezměme to stručně: předvedl 19 trojitých skoků jak z partesu – a dva nevydařené čtverné toeloopy.

Trénink končí. Japonci balí kamery. A jeden z nich mě ještě předtím požádá: "Mohli bychom si s vámi natočit rozhovor?" Se mnou? Proč? "Byl jste na tréninku našich bruslařů."

To stačí.

Ne, neřekl jsem jim, že Takahaši nebo Kozuka vyhrají olympiádu. Možná byli zklamaní.

Březina: Čtveráky jsou o hlavě

Operace čtverný skok pokračuje. Krasobruslař Michal Březina usiluje o průnik do vyšší dimenze.

Dosud nikdy skok se čtyřmi otáčkami do závodu nezařadil.

Nastal čas, aby to čtvrtý muž z evropského šampionátu změnil?

"V úterý jsem nepokazil na tréninku ani jednoho čtveráka, skočil jsem sedm ze sedmi," pochlubí se.

Ve středu mu naopak pokusy nevyšly. "Dvakrát jsem se k němu rozjel a musel zastavit, protože mi stál v cestě Japonec. Trochu jsem si tím rozhodil rytmus tréninku."

Povězte, co je vlastně na přechodu od trojitých ke čtverným skokům nejtěžší?
Hlava. V té to všechno je. Když umíte trojitého axela, tak čtveráka taky skočíte, rozdíl je jen v nájezdu. Jen tomu musíte v hlavě věřit, zůstat zavřený, počkat, až dopadnete na zem. Prostě udělat o otočku navíc oproti trojitému toeloopu.

No jo, ale jak to do té hlavy nacpete?
To musíte nejdřív naskákat. Padat, otloukat se – a pak to všechno přijde.

Tak vzpomínejte: Kdy jste čtverný skok zkoušel poprvé?
Hodně dávno, v roce 2005. Dokončili jsme tehdy práci na trojitém axelu a hned jsem se pokusil o čtverák. Ale ještě mi moc nešel, bylo mi teprve patnáct.

A první úspěšný pokus?
V tréninku na mistrovství světa juniorů 2007.

Dnes máte jedny z nejvyšších trojitých skoků na světě. To při tréninku čtveráků musí pomáhat, ne?
Určitě. Jste delší dobu ve vzduchu, máte víc času na rotaci. Třeba u trojitého axela, když na něj najedu, už vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych mohl spadnout. Při čtveráku to ještě nefunguje, tam ještě trochu přemýšlím. O tom je ta hlava. (Trenér Starec dodává: Ale když včera skákal čtveráky, bylo to už obdobné jako při axelu. Věděl, kde ve vzduchu je. Tolik krásných a vysokých čtverných toeloopů jako včera od Michala jsem ve světě neviděl.)

Jak vysoko jste při čtverném toeloopu ve vzduchu?
Hlavou tak ve výšce 2,5 metru. Do dálky ho skáču přes tři metry. A potřebuju na něj lehce přes vteřinu.

Teď nadchází čas rozhodnutí. Zařadit ho do olympijské volné jízdy, nebo ne. Takže?
Ještě jsme se nerozhodli, čekáme na dalšího trenéra. (K Petru Starcovi přibude Karel Fajfr.)

Ale kdyby bylo jen na vás: k čemu se kloníte?
Pojedu tak, abych volnou zajel co nejčistší. Pokud mi ale čtverák půjde tak jako včera, byl bych blázen, kdybych ho nezkusil.