Poprvé od roku 1996 se sejdou v jednom mužstvu. V reprezentaci. Na olympiádě. "Je to něco neskutečného, moc si toho vážíme," řekl po příletu do Vancouveru 27letý obránce Zbyněk.
Ten o dva roky starší, o pár centimetrů menší, klidnější, na ledě nenápadnější. "Brácha byl větší talent, válel s mým ročníkem, i když byl o dva roky mladší," vzpomíná.
Milan naskočil do extraligy dospělých už v šestnácti. Záhy se objevil v reprezentačním áčku. V osmnácti si zahrál na mistrovství světa ve Finsku 2003 a o pár týdnů později ho San Jose Sharks při draftu do NHL vzali v prvním kole jako číslo 6.
Milan Michálek v dresu Ottawy v akci.
Hned se klubu upsal a vydal se do zámoří, kde se už od roku 2000 v juniorské QMJHL a nižší profesionální AHL oháněl cílevědomý a pracovitý Zbyněk.
"Rodiče mají radost, že mám angažmá v NHL," prohlásil tehdy Milan Michálek. "Ale máma bude asi brečet, až pojedeme s bráchou oba do Ameriky."
Ačkoliv každý z nich kráčel jinou cestou, bratři Michálkovi se dostali do NHL a proslavili se v ní. Zbyněk jako obětavý bek, který možná nejlépe na světě umí blokovat střely soupeře. Milan jako vynikající bruslař a kanonýr.
"Svého času jsme se potkávali šestkrát za sezonu," vzpomíná Zbyněk. "Milan byl v San Jose, já ve Phoenixu, naše týmy patřily do stejné divize."
Často se srazili přímo na ledě, po zápase pak zašli na večeři. Vždycky se moc rádi vidí. Probrali své jihočeské kamarády. Rodinu. A samozřejmě hokej.
Loni však San Jose vyměnilo Milana daleko na severovýchod, do Ottawy. A tak si se Zbyňkem v poslední době jen volali. S jednou výjimkou.
Zbyněk Michálek se výrazně prosazuje v zadních řadách Phoenixu.
V prosinci přiletěl Milan s Ottawou na jediné vzájemné utkání v ročníku do Phoenixu. Už jako strýc, Zbyněk totiž má malého synka Andrease. "Docela jim to spolu slušelo," říká o synovi a bratrovi Zbyněk Michálek. "Povídám Milanovi: Vypadá to, že už seš taky připravenej!"
Znovu se uviděli ve Vancouveru, dva dny před startem olympijského turnaje. Z Česka se na ně přiletí podívat i pyšní rodiče. Vždyť se jen tak nestává, aby se na olympiádě v "nároďáku" sešli sourozenci. Holíky, Šťastné nebo bratry Kaberlovy se právě chystají následovat bratři Michálkovi.
"Naši z nás mají obrovskou radost," říká starší Zbyněk. "Po oznámení nominace nám moc gratulovali. Musíme jim poděkovat. Bez nich by tady ani jeden z nás nebyl."
