Okruh v olympijském Whistleru měřil šestnáct set metrů, každý závodník přes dva kopce dupal třikrát. Stopky ukazovaly zhruba tři minuty, když první z dvojice předával svému parťákovi štafetu.
"Je to strašně krátká doba na to, aby se něco stihlo," vysvětloval reprezentační trenér Miroslav Petrásek. "Záleží na pohodě závodníka. Když taháte za kratší konec, jak bylo na některých vidět, pak už s tím nic neuděláte a jenom se třesete na další úsek."
A takhle pořád dokola: tři minuty dřiny - tři minuty odpočinku.
"Člověk popobíhá, aby vyplavil z těla laktát," popisoval Dušan Kožíšek chvíle čekání na štafetový kolík. "Někdo postává, třeba Američani tam měli rotoped a šlapali."
"Já jsem si nechal proklepat nohy, vyklusal jsem se a připravoval jsem se na to, že se pojede tři sta z místa," popisoval zase Martin Koukal. "A taky jsem sledoval Dušana, což tentokrát nebyl radostnej pohled."
Česká dvojice si totiž po suverénním vítězství v semifinále vinou Kožíškova pádu a zlomené hole ve finále dojela pro šesté místo.
FINIŠ. Norský závodník Petter Northug (vpravo) dojíždí do cíle sprintu dvojic na prvním místě před druhým Alexem Teichmannem (uprostřed) a třetím Alexejem Pětuchovem
Tři minuty stresu zažívají i lyže, aby se dostaly zpátky do formy. Pokud se servismani netrefili do mázy, reagují ihned podle svých zkušeností.
Používají speciální spreje, vykartáčují skluznici, prohloubí strukturu. "Udělat lze cokoliv, ale já myslím, že lyže jely velice dobře Dušanovi i Martinovi," hodnotil Petrásek, který servisnímu týmu pomáhal.
"Na co jsem specialista? Dobře kartáčuju," řehtal se. "Tentokrát jsme ale jenom obnovovali a opravovali to, co na lyžích už bylo."
Pokud by se ale nejvhodnější vosk přece jen netrefil, mají běžci v záloze i druhý pár, který smějí do závodu použít.
"Jenže málokdy máte dva tak vynikající páry," doplnil trenér. "Jen pokud je sníh tak špinavý, že umazal skluznici, druhý úsek absolvujete na těch horších. Získáte tím čas sedm až deset minut na přípravu těch nejrychlejších lyží pro finiš."
