Videokameru má Tomáš Verner neustále v permanenci. „To kvůli tomu, abych se mohl podělit o zážitky z olympiády doma a vzpomínky byly živější,“ říká.
Atmosféru olympijských her si užívá. „Pro mě je nádherné chodit po vesnici s českým logem na prsou. Je to vážně báječný pocit. Přál bych to každému sportovci,“ prohlásil Verner.
Takže zatím všechno probíhá k vaší spokojenosti?
Až na úplně první dojem. Ten byl špatný, protože jsme byli s trenérkou vysazeni uprostřed Turína a necháni napospas tři kilometry od olympijské vesnice. Nikde nebyl žádný člověk z organizačního výboru. Museli jsme táhnout všechny kufry. V cestě bylo dost překážek, jako schodiště a mosty. Nebylo to úplně snadné.
A když jste se dotrmáceli do olympijské vesnice, problémy ustaly?
Tady všechno funguje parádně. Ubytování je skvělé. Dvakrát jsem už trénoval na hlavní hale, která je také výborná. Není obrovská ani malá. Je optimální pro náš závod. Uvnitř hraje příjemnými barvami. Mně se zdála útulná, pohodlná. Pozitivně to ovlivňuje psychickou pohodu. Máme i vlastní posilovnu. Led je také výborný, i když organizátoři pořád říkají, že mají problém s tím, jak led neustále předělávají na shorttrack a krasobruslení, protože je jiná teplota ledu.
Takže si olympijskou atmosféru užíváte?
Jasně, všechno je skvělé. Slyšel jsem, že sportovci některých výprav nechtějí jít na zahájení her. Třeba právě krasobruslaři. Pro mě je to nepochopitelné, že se nechtějí zúčastnit zahájení olympijských her. To jsem si nemohl nechat ujít. Samozřejmě se bojím, že tam budeme dlouho stát, ale tak se obléknu, pořádně navleču. Ale nechtěl jsem tam chybět.
Užíváte si stejně jako atmosféru i trénink na váš závod?
Je to prapodivné. Když se blížím ke stadiónu na trénink, tak nervozita stoupne. Ale ve vesnici nasávám atmosféru, užívám si to. Jak to jen jde. Když přijdu do haly, vím, že tu nejsem pro zábavu, ale abych odváděl výkony.
Jaké sportovce jste už stačil potkat? Českých tu zatím moc není...
To je smutnější, protože většina výprav už tu má hodně sportovců a my jsme tady v dost nekompletním složení, protože hokejisté teprve dorazí. Českých souprav se tady moc nehemží. Těším se, až přijedou.
Alespoň jste se stačili poznat Martinou Sáblíkovou, že?
Máme jinak tréninky, ale trošku jsem se stačili poznat. Na večeři a na oběd si zajdeme, takže to si promluvíme. Jsme stejně staří, máme si co říct.
Co je tématem vašich debat?
Zpovídám ji, jaké to je lámat světové rekordy a překonávat rekordy, které člověk sám vytvoří. Jsme oba bruslaři, ale každý na něčem jiném. Je dost bystrá a chytrá.
Bavíte se spolu i o medailích?
Ne. Byl by to dost jednostranný rozhovor, protože Martina favoritkou na medaili je. Já bych jím byl, kdyby se stalo spoustu věcí. V krasobruslení to tak rychle nechodí. Uvidíme, jak budu pokračovat dále. Já mezi ty favority nepatřím. Ale nepřijel jsem do Turína, abych byl na chvostu.
Jaké jsou tedy vaše konkrétní cíle před závodem?
Ten neprozradím. Stanovil jsem si ho. Přijďte po závodě a já řeknu, jak daleko nebo blízko je to od mých ambicí.
Cítíte, že jste ve formě?
Při tréninku formu cítím. Skáče se mi dobře. Cítím jistotu. Mám závodní tréninky rád. Už jsou s atmosférou, ale člověk není svázaný stresem a nervozitou. Na ledě je pohoda. Zatím z toho vyplývá, že jsem na tom dobře a nemám žádné problémy.
Okukujete během tréninků slavnější soupeře?
To ani ne. Snažím se vždy soustředit na svůj trénink a kolem nekoukám, ale když se jdu vyběhat na tribunu, tak vždycky sleduji, jak na tom ostatní jsou.
Jaké jsou mezi krasobruslaři vztahy?
Je tam rivalita při závodech, ale jinak jsme kamarádi. Známe se mezi sebou z akcí dobře. Třicet obličejů si zapamatujete. vždy je o čem si povídat. Se všemi. Na kafe spolu ale před závody nechodíme. To možná v civilu, mimo bojů o medaile.
Berete olympijský závod i tak, že by mohl znamenat zlom ve vaší kariéře?
Chci dobře zajet. Na to se soustředím. To okolo si nepřipouštím. Nekalkuluji s čísly ani s pořadím.
Na nedávném mistrovství Evropy v Lyonu jste skončil desátý. A svoji volnou jízdu jste potom sám hodně zkritizoval. Poučil jste se z chyb?
Byl jsem tehdy k sobě kritický, protože jsem to tak cítil. Bylo to bezprostředně po závodě. Může se stát spousta věcí. Trénuju, abych neudělal ty samé hloupé chyby jako v Lyonu. Konzultovali jsme s trenérkou, co je třeba zlepšit. Toho se snad vyvaruju. V tréninku jsem je nedělal, tak by se snad neměly objevit v závodech.
