Mezi novináře přišel dlouho po skončení zápasu o bronz. Nezvykle vážný. Mluvil tiše, své obvyklé vtípky minimalizoval.
Máte alespoň trochu radost z bronzu?
Nic jiného nezbývalo. Hrálo se o bronz, když už jsme tady museli být a ten zápas hrát.
Trápí vás hodně semifinálová prohra se Švédskem?
Určitě. Jeli jsme sem s tím, že vyhrajeme. Od začátku to nebylo ono, neměli jsme takovou formu, jakou bychom si představovali, nehráli jsme dobře. A v semifinále byli Švédové lepší než my, to si musíme přiznat. Udělali jsme spoustu chyb a oni mají dost zkušené mužstvo na to, aby jich využili.
Mohla se na vaší herní pohodě projevit únava z cestování?
Já neříkám, že je to únava. Ona také únava daleko rychleji odchází, když vyhráváte. Když se nedaří, tak v tobě zůstává. Když prohraješ zápas, jsi daleko víc zmordovanej než vítěz. Přitom hraješ stejně. Ale takovýto turnaj je o momentální formě během sedmi dnů, nebo deseti když to protáhnete. Může stát cokoliv. Třeba s Finy nikdo nepočítal a oni jsou ve finále.
Jak jste se tady na turnaji cítil?
Ne moc dobře, ale s tím jsem prostě přijel. Snažil jsem se odvést, co můžu. Týden odejde, někdy to je dobrý, někdy špatný.
Měl přelet do Evropy špatný vliv na pohodu, kterou máte tuto sezonu v Rangers?
(Zamyslí se) Ona je spousta věcí úplně jinak v mužstvu, než je v nároďáku. Přijeli jsme sem jako tým, máme bronz. Není co řešit.
Jste hodně zklamaný?
Jestli jsem zklamaný? Jedna etapa skončila, to jsou olympijský hry a já se budu snažit podávat co nejlepší výkony v New Yorku. Mým cílem bylo dostat se do play-off. Budu se snažit, abychom to nepokazili. Sezona je rozjetá dobře.
Byla atmosféra v národním týmu o hodně jiná než loni ve Vídni?
To já nechci popisovat a nikdy nebudu. Určitě byla spousta věcí jinejch, ale to tak někdy je...
Byly v týmu nějaké problémy?
To si nemyslím. A nebudeme se k tomu vracet. Máme bronzovou medaili, to je důležité. Pro mě to byl pravděpodobně na devadesát procent poslední zápas v reprezentaci. Jako pro spoustu kluků.
Myslíte na olympiádě nebo v reprezentaci?
Celkově. A spousta kluků myslím také po tomhle zápase odchází.
Takže vidina toho, že byste hrál za čtyři roky ve Vancouveru, vás už neláká?
To určitě ne, já určitě ne.
Ale podívejte třeba na Dominika Haška...
A vy se podívejte, jak dopadl (úsměv).
Je vám třicet čtyři let. Není brzy končit v reprezentaci?
Myslím, že ne. Myslím, že už je čas odejít. Alespoň to tak cítím. To je můj pocit.
Je to kvůli vašemu zdravotnímu stavu?
Zdravotně určitě ne. Ale je to hrozně... je hrozně těžký... Jak bych to popsal? Je hrozně únavný, když na vás spousta lidí spoléhá a vy víte, že to nejde a že s tím nemůžete nic dělat. Je to hrozně vysilující, prostě mě to ničí.
Takže je to kvůli tlaku, který na vás je v reprezentaci vyvíjený?
Chtěl jsem říct, že někteří hokejisté v mém věku už ani nehráli. Že už je čas odejít a jak všichni říkají přenechejte to mladejm, tak to přenecháme mladejm.
Ale nejproduktivnější hráč by měl reprezentovat...
Nemyslím si, že je to tak zákonité. Je to úplně jiný druh hokeje, je to o něčem úplně jiném. Doufám, že zůstanu ještě dlouho na čele NHL, tak dva tři roky. Udělám pro to maximum.
Vidíte v současném týmu nějakého vašeho nástupce?
Těžko říct. Vždycky někdo vylítne. Možná by to mohl být Martin Havlát, ale nikdo neví, co bude. Mladej Olesz hrál výborně, mladej Erat hrál výborně, Héma (Aleš Hemský) moc příležitostí neměl, ale je ještě mladej.
Mluvíte o tom, že končíte na devadesát procent. Co těch deset?
Jediná šance, kdybych se vrátil, že bych hrál ještě v Čechách, nebo někde v Evropě. Na velkým hřišti. Ale abych po sezoně někam jezdil...
Jaké budete mít vzpomínky na reprezentaci?
Určitě největší vítězství bylo Nagano, ale nejlepší atmosféra byla minulý rok ve Vídni. ta parta, všechno...
