Uplynulo osm let a turínský hokejový turnaj jako by sepsal podobnou báji. České mužstvo podávalo ve skupině škaredé výkony, až přišla první přestávka souboje s Kanadou. Češi v tu chvíli prohrávali 0:3.
Je zle, zoufalo se. Ale nastala změna. Přestávka skončila a na led se vrátil tým s jinou náturou. Vítěznou. Tým znenadání září. Jeho smršť málem smazala kanadský náskok, Slováky ve čtvrtfinále přebila.
Tým míří za medailí. Tentokrát jej prý nenakopl žádný památný proslov. „Prostě jsme si v té kabině řekli, že nedopustíme ostudu,“ prozradil Jaromír Jágr.
A dějí se věci! Probudil se dřímající duch naganské generace. Že jsou odepsaní? Pane, jak jsou platní. Třeba útočník Straka – proti Slovensku byl úžasný. Dříč v oslabení i v napadání, filuta při kombinaci. Nebo Ručinský. Má rychlost i klid v koncovce. Hejduk. Smolař, jenž se souží zraněními i střeleckou mizerií, který ale poctivě bojuje.
Díky tomuhle českému pokolení tým pro vyřazovací část nepostrádá dvě klíčová „Z“ – zkušenosti, zodpovědnost. V play-off už přece hráli tolikrát. Navíc: tentokrát měli i štěstí na soupeře. Něco jako „český komplex“ na Slovensku prostě musí existovat, jinak se to nedá vysvětlit.
Ano, reprezentace odehrála čtvrtfinále náramně. Ale také díky protivníkovi. Tak bravurnímu ve skupině, tak chabému v přímé konfrontaci.
K jeho poražení přispěl jeden zásadní krok trenéra Hadamczika. Odvážný krok. Ve čtvrtfinále šlo dost možná o další Hadamczikovo angažmá. Kdo ví, co by přineslo tak brzké vyřazení. Ale přesto to kouč risknul a postavil do brány Hniličku. Ten se vytáhl, chytal spolehlivě.
Když v noci po zápase chodili fanoušci v restauraci Hockeyland za Hadamczikem pro podpis, musel cítit satisfakci. Aby ne. Bylo to i jeho vítězství.
