A tak osmadvacetiletý běžec na lyžích absolvoval "mediální den". Televize, rádio, televize, noviny, rozhlas, televize...
"Naštěstí už to mám za sebou. Ale docela mě to bavilo. Nechtěl bych takový maraton absolvovat čtrnáct dní po sobě, ale je to příjemná změna po celoročním trénování," povídal před sedmou večer, když vyrážel na cestu domů.
Téměř o 12 hodin dřív měl první zastávku v Nově na Barrandově. O pár desítek minut později zase vystupoval před sídlem rádia Frekvence 1 u Nuselského mostu.
Usadil se ve studiu před mikrofonem a se sluchátky na uších. Moderátor Luboš Xaver Veselý je proslulý dotazy, které hned na úvod dokážou zaskočit. Toho se Bauer trochu bál.
Zbytečně. Přesto právě tady dostává otázku, která i na konci dne vyhrává soutěž o tu nejoriginálnější. Týká se sexu před závodem. "To neřeším. Jedna studie říká to, druhá ono," odpovídá lyžař. Dostává se do ráže. "Trochu mě mrzelo, že to nebylo úplně naživo," povídá později.
Přímé přenosy ho nestresují.
Bauerova středa5.00 Budíček |
"Vždycky se soustředím na moderátora, ne na kamery nebo nedej bože na to, že jsou u obrazovek diváci." To už sedí v Primě, popíjí čaj a čeká na vysílání. Medaile mizí ze stolku. "Doufám, že to byl někdo od vás a že ji nemá už někdo v metru," říká se smíchem.
Jen na pár minut jej zajme maskérka. "Příště mě snad ostříhají. Na Nově mě jen pudrovali," žertuje.
Pak dostává scénář vysílání, aby si mohl přečíst, na co se jej moderátoři budou ptát. "Co jsem pro tu medaili musel všechno udělat? Co mám odpovědět? Vždyť toho je strašně moc."
Nad odpovědí přemýšlí ještě v zákulisí studia. Pak dostane mikrofon, usedne na židli a čeká na svůj čas. V reálu tahle otázka vypadne.
Bauer reaguje bezprostředně. Když od kuchaře Romana Hadrbolce dostane krabici lineckého cukroví, vyloví kolečko, zakousne se a poděkuje. Při odchodu jej čeká další překvapení. Setkává se s Evou Pilarovou.
"Počkejte, já si vás blejsknu," povídá zpěvačka a namíří fotoaparát.
"To jsem byl překvapený. Říkal jsem si: ty jo, vždyť to je Eva Pilarová. Je příjemné, že olympiáda oslovila i takové lidi," libuje si Bauer.
Pak za dveřmi zmerčí asi třicetihlavý hrozen lovců podpisů. Otáčí se na manažera s prosbou o kartičky. Ale ne všude medailistu ještě znají. Odpoledne paní vrátná v Českém rozhlase přísně žádá: Jméno.
A ještě jednou do vozu, směr Česká televize. Na zadním sedadle jsou naskládané plakáty, kartičky i náhradní oblečení. Teď přichází na řadu místo černé mikiny košile.
"To množství schůzek mě zaskočilo. Nečekal jsem, že budu v jednom dni ve třech televizích," říká pak Bauer.
Ale má to svou logiku. Bauer bydlí na Božím Daru, takže jedna cesta do Prahy je jednodušší. V pátek skládá zkoušku ze statistiky a v pondělí letí na další závody Světového poháru. "A taky musím někdy lyžovat," povídá.
