„Jágrrr? Neznám,“ divil se taxikář Sandro, sportovní fanoušek, který má na zadním sedadle Gazzettu dello Sport. A pak začne sypat z rukávu jména českých sportsmenů. „Skuhravý, sííí. Néédvěd, sííí.“ Pamatuje i cyklistu Loma, co tu působil. „Hokej zajímá jen lidi pod Alpami.“
Až v hledišti vlají vlajky, zpívá se. Na kostce pod střechou naskakují nápisy: Udělejte hluk! Tleskejte! Jinak by snad lidi jen kvíleli nad neproměněnými šancemi. Ani plno není.
Čechům nepomohla ani pětka běžců na lyžích. „Já byl na hokeji v Salt Lake City s Amerikou, taky jsme prohráli,“ vzpomíná Lukáš Bauer. „Vím, kam míříš. V Naganu jsme fandili ve finále. Vítězném.“ Trenér Miroslav Petrásek o přestávce hecuje kolegu, pruďase Frühaufa. „Stando, vlítni tam na ně do kabiny.“
Když vystřídá gólman Hnilička, sjezdař Borek Zakouřil zvolá: „No konečně, Liberec mistr!“ a dál fotí dění na ledové ploše.
„Hele, Jágr, tamhle Ručinský. Jak to pak má na tom ledě vypadat, když se flákaj v hledišti,“ vtipkuje Bauer nad záplavou dresů se jmenovkami. Rychlobruslařka Kateřina Novotná pečlivě sleduje bruslařský styl hokejistů. „Porazila bych je, určitě,“ věří si na 500 metrů i na víc. „Měli by jen rychlejší rozjezdy.“
Drama vrcholí. V Hockeylandu, pivní hale hned vedle stadionu, vládne klid. Na velkých plátnech běží přenos České televize, točí se Budvar a za 18 eur si můžete dát svíčkovou. Chlapíci v českých a kanadských trikách úpěnlivě hypnotizují kotouč.
Hotovo, 2:3. Češi postupují do čtvrtfinále jako poslední ze skupiny.
„Běžíme si koupit lístek,“ spěchá Zdeněk Dítě z Prahy. „Je to drahá sranda, semifinále 240 eur. Už jsme je koupili, tak tam snad aspoň dojdeme.“ Zábava vypukne teprve s pozdějším večerem. Samozřejmě také s rostoucím počtem vypitých piv. A nejen v případě fanoušků.
„Včera se nám tu pěkně opily bronzové americké hokejistky, bylo veselo,“ připomíná barman, Jindřich Bareš z Neratovic.
