U týmu zůstává. Smlouvu má na rok, podívá se tedy také na mistrovství světa v Lotyšsku.
Ulevilo se vám, že olympiáda končí bronzovou náplastí?
Ulevilo? Proč? Je to úspěch. Turnaj měl svůj vývoj. Nechali jsme za sebou Rusko, hůř skončily USA, Kanada, Slovensko. Pořád se psalo o Naganu, ale to bylo přece jenom jednou za celou historii.
Jenže týmu tentokrát hrozilo čtvrté místo s bídnou bilancí tři výhry, pět porážek.
Pokud bychom byli čtvrtí, tak bychom se mohli spokojit s tím, že jsme prošli přes čtvrtfinále. Dopadli jsem lépe než na minulé olympiádě, pověděli bychom. Tyhle turnaje jsou zrádné. Připomenu Slávu Lenera na mistrovství světa v Praze. Vynikající výkon ve skupině, pak smůla, protože jsme prohráli ve čtvrtfinále na penalty. Spousta lidí mu naložila na záda, co si nezasloužil. Sport je krásný, ale ošidný. Ale bronz nám nikdo nesmaže.
Bylo těžké motivovat mužstvo po semifinálové prohře?
Celou dobu tvrdím, že hráče takového kalibru není třeba motivovat. Přijeli, aby něco uhráli. Po porážce se Švédy jsem zklamání pochopitelně cítil, tam jsme propadli v obranné taktice. Poučili jsme se. Velmi dobře jsme potom bránili a eliminovali excelentní ruské útočníky. Takticky byl zápas velice dobře sehraný, výborně zachytal Vokoun.
Litujete, že takovou formu neměl celý turnaj?
Je po boji, teď nemůžu ničeho litovat. Ale myslím, že třeba v semifinále proti Švédům gólmani za nic nemohli. Tam jsme jako tým hrozně chtěli a i zkušení kluci propadli v obraně. Otevírali jsme soupeři hru, nebyli jsme trpěliví. Hráli jsme hokej bez disciplíny.
Jak by to dopadlo, pokud by se nezranil Hašek?
To jsou spekulace. Těžkosti turnaje musíte nést. Spíš mě mrzí, že se člověk s těmi kluky nemůže sejít před olympiádou o tři dny dřív a udělat s týmem dva tréninky. Jsou to světoví hráči, ale obrana je vždycky o tom, jak se s těmi hráči domluvíte.
Brankář Vokoun přiznal: Mrzí mě, že jsem od začátku turnaje neznal svou přesnou roli. Mohlo to ovlivnit moje výkony.
Ale prosím vás! V pátek nevěděl, že bude chytat zápas o bronz. A jak se mu to pak povedlo. Já se s Vokounem a Haškem před turnajem nemohl sejít. Říct jim to po telefonu mi připadá stupidní. Jsem přesvědčený, že volba gólmanů byla správná.
Je něco, co byste udělal jinak?
Možná jo. Ale je brzy to řešit.
Cítil jste během čtvrtfinálového zápasu, že se hraje i o vaše další angažmá u národního týmu?
O tom jsem vůbec neuvažoval. Chtěl jsem vyhrát, žádné tlaky tady nebyly.
V Euro Hockey Tour se vám nedaří, na olympiádě tým po čtyřech výhrách a čtyřech prohrách lopotně vydřel bronz. Jak byste hodnotil své dosavadní působení u reprezentace?
Předně - olympiáda byl náročný turnaj. Sešli se nejlepší hráči světa. Přijede Kanada, mužstvo, které nevidí nic než zlato. Mají v útoku šest hráčů, kteří dali v NHL víc než dvacet gólů. A stejně neměli nárok. To není jako stavba domu, kterou naplánujete. Tady proti vám stojí soupeř.
Jaká byla atmosféra v týmu? Podle hráčů byla odlišná od loňské „zlaté vídeňské“...
Já ve Vídni nebyl. Ale před ní měla reprezentace soustředění, přáteláky. My nic takového neměli! Kluci se sešli a museli hned hrát.
Musel jste řešit nějaký problém?
Žádný, za celý turnaj nebyl jediný slovní konflikt. Parta byla složená dobře. Uznání mladších, důvěra starších. Máme olympijský bronz. To se počítá.
