Totální zkrat lyžařského funkcionáře i celé vysoce profesionalizované mašinerie hokejového svazu vrhly stín posměchu na český tým. A právem.
Vžijte se do pocitů čtyř lyžařů přichystaných možná na životní štafetu. Mají formu, věří v olympijskou medaili. A pak jejich zmatený vedoucí jednoho ze čtveřice do závodu nepřihlásí a nahradí ho jiným, slabším. Který o tom navíc ani neví.
|
Článek vyšel na názorové stránce MF DNES |
Medailový sen mizí v nenávratnu. Divíte se následným slzám, křiku, zoufalým pohledům?
Kdesi na úrovni župního přeboru by taková chyba byla snadno omluvitelná, jsme přece jen omylní lidé. Ovšem sport, jenž se odehrává v Turíně, není příjemnou zábavou rekreantů. Je tvrdým byznysem, řídí se zákony nelítostného obchodu.
Jak je tedy možné, že generalita českých hokejistů, perfekcionalistů z NHL, ani neupozorní Aleše Kotalíka, že je náhradníkem týmu?
Když má potom zaskočit za zraněného kolegu, musí si půjčovat výstroj od známých, protože ta jeho zůstala v Kanadě.
Jsme hrdí, když celý svět obdivuje stříbrné výkony lyžařů Neumannové a Bauera. O to ve větším kontrastu však stojí "ryzí amatérismus" lidí, kteří by sportovcům měli vytvářet nejlepší podmínky.
Lyžařský manažer Žalčík přiznal chybu a je připraven rezignovat. Hokejový manažer Kusý se jen vymlouvá: Bylo toho na nás moc.
Ale česká reprezentace na olympiádě stála 17 milionů státních korun. I proto se nelze hloupě vymlouvat a zbavovat viny.
