Zdravotní patálii mu způsobil týden starý pád ve švýcarském Davosu.
"Byl z toho výron, který mi až do včerejška dovoloval skákat jen rovné skoky, žádné triky. Snažím se to rozhýbat, což se i díky dobré práci doktora, maséra a fyzioterapeuta podařilo. Snad to bude do neděle ještě lepší," doufá devětadvacetiletý snowboardista.
S "prknem" začínal už v šestnácti letech, kdy ho prý ani na okamžik nenapadlo, že by se ze snowboardingu mohl stát olympijský sport.
"Těším se, jsou tu ti nejlepší jezdci, rampa je fajn, bude to dobrej závod. Jiný než všechny, které jsem doposud jel. Hlavní rozdíl je v organizaci, na každém rohu tu musíme procházet kontrolama. Je to prostě velká akce," svěřoval se se svými dojmy.
"Z toho, že jsem se na hry kvalifikoval mám radost. Je to pro mě motivace k tomu, abych se naučil další nové triky. Prostě výzva," liboval si muž, který se neuspěšně pokoušel kvalifikovat na hry v Naganu 1998.
"Tehdy jsem na dlouhou dobu naposledy startoval v závodech FIS. O hry v Salt Lake City jsem se ani nepokoušel. K závodům FIS jsem se vrátil až v nedávné době," připomíná někdejší spory mezi snowboardovým a lyžařským svazem.
Nedělní olympijský závod si chce podle vlastních slov hlavně užít. "Budu se snažit jet čistě, vysoko. Rád bych předvedl triky, které umím. Nedokážu odhadnout, na jaké umístění by to mohlo stačit. Je tu šestačtyřicet závodníků. Těch nejlepších. Myslím, že umístění v první polovině startovního pole by byl úspěch."
Se vzpomínkou na pionýrské tábory
Zařazení snowboardingu do programu her považuje za užitečný krok. "Náš sport se dostane do povědomí lidí, kteří o něm třeba moc neslyšeli."
Snowboardisté jsou obecně známí pohodovým přístupem k životu a Martin Černík rozhodně není výjimkou. Olympijské hry jsou pro něj nezvyklou zkušeností.
"Vrátily se mi vzpomínky na pionýrské tábory. Jsou tu nějaké večerní programy, které končí okolo půl desátý. Nikde se tu nedá sehnat ani pivko, které bych si rád dal. Ale asi to holt k olympiádě nepatří."
"Hodně nezvyklé a docela vtipné je, jak se tu potkáváme v oficiálním oblečení jednotlivých výprav. Na to my snowboardisté nejsme zvyklí, k nám patří spíš džíny a trička."
I když využívá zázemí olympijské vesnice v Bardonecchii, přímo v ní nebydlí. "Nevešli jsme se, a tak bydlíme s Rusama vedle, v nějakém internátu. Žádná sláva. Postel byla tak strašně měkká, že jsem si dal raději matraci na zem," smál se.
Pochvaluje si, že má možnost potkat sportovce z jiných odvětví.
"Je to fajn. Po večerech občas rozebíráme, kdo dělá jaký sport, jak se hodnotí a tak. Já nevím nic o biatlonu a boulích, oni zase o snowboardingu. Rozdíl je v tom, že oni musejí úspěch vydřít, zatímco já si závody užívám. Když je hezký počasí, je to pohoda v Peci pod Sněžkou i na Aljašce," usmíval se rodák z Hořic v Podkrkonoší.
Na ostatní sportoviště se ale možná vůbec nedostane. "Času je málo, v pátek trénink a zahájení her v Turíně, v sobotu se taky trénuje, v neděli je závod. Jediný den volna mám v pondělí, tak bych možná někam vyrazit mohl, ale nevím, jak to dopadne."
 Český snowboardista Martin Černík v akci. |
