Pro tolik lidí tu zlatou medaili chtěla.
Pro sebe. Pro početnou rodinu. Pro svého kubánského kouče. Pro Španělsko, kde našla druhý domov. Pro katalánský klub FC Barcelona, jehož barvy hájí. A především...
Pro Venezuelu.
Nikdy neopomene připomenout, odkud pochází a koho reprezentuje. Co na tom, že svoji rodnou zemi raději navštěvuje zřídka a často za doprovodu bodyguarda. U mnohých politiků tam není populární kvůli kritice systému a aktivismu ve jménu LGBT komunity. V zemi, kterou humanitární krize vrhá do čím dál větší chudoby, není ani pro ni nikdy zcela bezpečno.
„Já však otevírám i lidem z Venezuely dveře, nevidíte?“ říkala v neděli v Tokiu pětadvacetiletá Yulimara Rojasová. „Každému mému krajanovi, který chce dokázat velké věci, jsem dnes poslala vzkaz: Ano, všechno je možné, jen musíte chtít.“
Stala se první venezuelskou ženou v historii, která dosáhla až na olympijské vítězství. Navázala na zlaté medaile ze světových šampionátů v letech 2017 a 2019.
V jejím rodném městečku Pozuelos už vzniká obří nástěnná malba, na které skáče přes vodopády Angel Falls.
Tam se stala legendou.
To vše by se však možná nikdy nestalo, kdyby kdysi ve svém okolí našla volejbalový klub, za který by mohla hrát.
Ve svazovém státě Anzoátegui na břehu Karibského moře tehdy Rojasovi žili v „ranchito“, chatrném domě z cihel a zinkovou střechou. „Pocházím ze skromných poměrů,“ vypráví.
Olympijskou stovku vyhrál Ital Jacobs, Rojasová pokořila rekord v trojskoku |
„S mojí velkou rodinou, otcem, matkou a šesti sourozenci jsme bydleli na malé farmě a v permanentní nejistotě. Když zrovna pršelo, střechou k nám zatékalo a v noci jsme se probouzeli celí mokří.“
Vysoká dívka se chtěla věnovat volejbalu, svému oblíbenému sportu. Jenže v lokálním sportovním centru tehdy pro ni nebyl žádný vhodný tým.
Atletický kouč Jesus Velasquez ji tedy přesvědčil: „Dej se místo toho na atletiku. Máš pro ni dobrou postavu.“
Zkoušela výšku, 100 metrů překážek, hladkou stovku i dálku.
A nebyly to vůbec pokusy špatné. Naopak.
Ve výškařském sektoru v sedmnácti vytvořila nový jihoamerický rekord v kategorii do 20 let výkonem 187 centimetrů, sbírala jihoamerické juniorské tituly. Polepšila si díky tomu i její rodina. Aby měla talentovaná sportovkyně kvalitnější zázemí k přípravě, přidělily jim úřady lepší dům.
V dálkařském sektoru se dostala v roce 2014 na metu 636 centimetrů. Tehdy si také poprvé vyzkoušela i trojskok. Záhy vytvořila národní rekord. V sezoně 2015 se výkonem 14,17 metru stala jihoamerickou mistryní - a definitivně se rozhodla upřednostnit ho před dálkou i výškou.
Brzy začala trojskokanské dovednosti zdokonalovat v jiné zemi. Pod dohledem slavného kouče se vydala na dlouhou pouť, na jejímž konci byl nejcennější titul i nejdelší skok historie.
„Musím za to poděkovat Facebooku a jeho algoritmům,“ řekla nyní.
Jak taková slova rozklíčovat?
Algoritmus této sociální sítě totiž Rojasové doporučil, aby si mezi své přátele přidala Ivana Pedrosa, legendárního kubánského skokana žijícího ve Španělsku.
Napsala mu, jak moc ho obdivuje a jak sní o tom, že ji jednou bude trénovat. Devítinásobný mistr světa (čtyřikrát venku, pětkrát v hale), jenž mezitím zaznamenal pokroky mladé Venezuelanky, vzápětí odepsal. Pozval ji do svého tréninkového centra ve španělské Guadalajaře a navrch zařídil, že se stala členkou atletického klubu FC Barcelona.
Oželela Vánoce s rodinou a raději trénovala s Pedrosem. „Mám v rukách diamant. Ta dívka nemá limity,“ brzy poznal.
„Byl to osud,“ vykládá Rojasová. „Kdesi bylo napsáno, že právě toto se má stát. Seznámení se s Ivanem přes Facebook bylo zlomem v mém životě. Bez něj by se nenaplnily mé sny.“
Poprvé přelétla magických 15 metrů, z her v Riu 2016 vezla ve dvaceti letech stříbro. Následovaly dva tituly mistryně světa a loni, v sezoně, kdy nenašla přemožitelku, rovněž cena pro nejlepší atletku světa napříč všemi disciplínami, udělovaná mezinárodní federací.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ reagovala, když se dozvěděla, že cenu získala. „Nemám slov, brečím. Čekala jsem, že budu nominovaná, ale nečekala jsem, že vyhraju.“
Už když v Londýně v roce 2017 poprvé vyskákala titul mistryně světa, někdejší šampionka Šárka Kašpárková uznale pronesla: „Tak technicky špatně skočený, a přece tak daleký skok jsem ještě neviděla. Je jedním z největších talentů v historii trojskoku, snad jen Kravecová byla větším. Až se naučí techniku, poletí neskutečně daleko.“
Vidíte? Už se toho hodně naučila.
V neděli poskytla další důkaz.
V první finálové sérii finálového závodu v Tokiu dolétla do vzdálenosti 15,39 metru, vytvořila tak nový olympijský rekord a ujala se vedení, které držela až do poslední série.
V okamžiku, kdy se rozbíhala k šestému pokusu, bylo jasné, že jí zlatou medaili nikdo nevezme.
Ale Rojasová chtěla svůj triumf orazítkovat.
A povedlo se: výkonem 15,67 metru o 17 centimetrů překonala 26 let starý světový rekord Inessy Kravecové.
Vymazala z čela tabulek skok, který Ukrajinka předvedla dříve, než se Rojasová vůbec narodila.
„Věděla jsem to, že to bude rekord. Věděla jsem to, už když jsem se rozbíhala. Věděla jsem, že se to stane, že je to tam,“ nadšeně popisovala svůj poslední skok. „Ani jsem se nemusela dívat na čísla na tabuli. Moje hlava, moje srdce, moje tělo měly jasno, že to bylo dost daleko.“
V hledišti za sektorem seděla skupinka trenérů a atletů. „Jakmile jsem dopadla, udělali wow a můj kouč začal nadšeně křičet.“
Světelná tabule potvrdila očekávané: rekord je její.
Chytla se za obličej, skákala do vzduchu žabáky, válela se po zemi. Se stříbrnou Portugalkou Patricií Mamonovou a bronzovou Španělkou Anou Peletierovou, svojí tréninkovou sparingpartnerkou, se utopily v hlubokém objetí.
„Jakmile jsem se dnes ráno vzbudila, pochopila jsem, že toto bude den, kdy přepíšu historii, protože jsem cítila velmi pozitivní vibrace,“ vyprávěla Rojasová před půlnocí na tiskové konferenci v útrobách stadionu.
„Byl to doslova magický večer,“ přidala.
Vskutku byl - a nejen její zásluhou.
Světový rekord v trojskoku. Drama výškařů s dvojnásobným zlatým rozuzlením. Nový král stovky s evropským rekordem.
Atletika v neděli servírovala v Tokiu doslova gurmánské sportovní hody.