Z Jimramova, kde rodina žila, se vydal necelých 20 kilometrů do Bystřice nad Pernštejnem, kde se šermovalo. A to byla druhá dnes již šťastná shoda okolností - protože tamní oddíl preferuje šerm fleretem, vzal ho do ruky i Totušek.
Co to je? Balet? O cestě bronzového Choupenitche aneb Už nejsem včelař |
I díky tomuto dávnému kroku teď může na osmnáctiletého šermíře z Vysočiny dopadat odlesk olympijské bronzové medaile, kterou fleretista Alexander Choupenitch v pondělí v Tokiu vybojoval a ve středu s ní už velkolepě přiletěl domů.
Toušek mu k tomu výrazně dopomohl. Posledních několik let je Choupenitchovým tréninkovým partnerem, prošel s ním přípravami v Londýně, Brně nebo v Itálii. Před olympiádou se od sebe jeden a půl měsíce prakticky nehnuli na krok.
„Saša je jako můj velký brácha,“ říká o Choupenitchovi. „Měsíc a půl jsme byli v Itálii kousek od Ancony zavřeni na hotelovém pokoji. Přes týden jsme trénovali, o víkendu jsme občas vypnuli a vyrazili k moři. Pracovali jsme na všech sebemenších detailech. Některé z nich jsem během olympijského turnaje viděl,“ svěřil se Totušek.
Tokijské tažení svého „velkého bráchy“ sledoval na Olympijském festivalu v Brně, kde se pod velkoplošnou obrazovkou vytvořil slušný kotel. Totušek na Choupenitchovy zásahy reagoval stále emotivněji, a hlavně vždycky jako první ze všech. „To jsou ty naše vazby. Poznám na něm, jakou má náladu, v jaké je formě a pohodě,“ culí se.
Aby nedošlo k mýlce - i Totušek má svoji kariéru. Je bronzovým medailistou z juniorského mistrovství Evropy i juniorským mistrem republiky.
Je to však právě spojení s Choupenitchem, co jeho sportovnímu růstu dodalo ty největší grády. Odšermovali spolu stovky zápasů, jeden druhého posunují kupředu.
V soukromí i na planši se znají tak dobře, že je to nutí hledat nové a nové cesty, jak přítele a kolegu přelstít.
„Marek je velký dříč, v tom jsou si se Sašou podobní. Saša za všechno vděčí své píli. Markovi pomáhá a táhne ho s sebou. Tvoří silný tandem,“ hodnotí jejich svazek trenér Michal Roček ze Sokola Brno I, kde vyrostl Choupenitch.
Když se z idolu stane kolega. A soupeř?
Naposled před životním Choupenitchovým turnajem si volali v neděli. Půl hodiny klábosili o všem možném.
„Holky, jídlo, Japonsko,“ shrnuje v nadsázce obsah hovoru Totušek. „Dobře si popovídáme, uklidníme se. Jsme kamarádi, takže mluvíme o všem možném. Saša se na svůj turnaj hrozně těšil. Na to, že se jednalo o olympiádu, tedy svátek sportu a jeho dosavadní vrchol, byl v klidu. Psychika je pro šermíře velmi důležitá. Bylo to pak vidět i na jeho výkonu,“ řekl Totušek.
Odhaduje, že poprvé se s Choupenitchem pořádně viděli před nějakými deseti lety. „Šerm není v Česku tak rozšířený. Saša se už tehdy snažil najít svého budoucího nástupce. Což doufám, že se daří. Všiml si mě, že jsem chtivý už jako malý, miluju tenhle sport. Vzal si mě pod svá křídla a vychovává si mě,“ popisuje Totušek.
 |
Stejně jako jeho vzor šermuje pravou rukou a výhradně fleretem, což je ve špičce normální. Jenom několik málo výjimek, častěji mezi ženami, závodí s více zbraněmi.
„Ty jsem si já jenom vyzkoušel. Třeba nedávno v Praze jsem poprvé držel šavli. Byla to zábava, ale určitě zůstanu u fleretu,“ ujišťuje Totušek.
V otázce, proč si Choupenitch do svého tréninkového ansámblu vybral kromě jiných i jeho, má Totušek jasno.
„Nenechám si nic líbit, nedám mu nic zadarmo. Jdu do něho tvrdě, on do mě taky,“ líčí nasazení na planši při vzájemných duelech. „Nedávno jsme se o tom se Sašou bavili. On mě registruje od mých šesti let, já jeho od doby, kdy poprvé vyhrál mistrovství Evropy. Saša byl můj idol, což pořád je. Je krásné, když se z idolu stane kamarád a kolega, a později možná i soupeř,“ vypráví Totušek.
Místo na Penn State taky do Itálie
Choupenitch, nejlepší český fleretista, svého mladého učně výrazně ovlivnil. Totušek vzpomíná, jak se kvůli němu nadchl pro šermování tak, že byl schopen ve 14 letech odejít z domova.
Od té doby je víceméně světoběžníkem. Narodil se v Brně, kde občas také spolu trénují, žil v Jimramově, nyní studuje gymnázium a sportuje v Praze.
To je mimoděk výhodné i pro Choupenitche. Totuškovi nedělalo problémy připravovat se s ním v Londýně, bez váhání se s ním vydal do Itálie.
Na Apeninský poloostrov se Totušek chystá naplno přestěhovat. Ještě dřív sice plánoval, že odejde skloubit šerm a studium na slavnou univerzitu Penn State do Ameriky, převážila ale evropská varianta.
Ostatně Itálie je vedle Francie kolébkou šermu. Navíc je už pobyt tam „vyzkoušený“ a doceněný olympijským kovem. „Nejdu tam kvůli Sašovi, ale kvůli sobě. Taky mám svoje cíle. Vím, že tohle je jedna z cest, která mě může k jejich naplnění dostat, stejně jako Sašu,“ sní.
Je logické, že po pondělní bronzové olympijské euforii je jeho odhodlání prosadit se ještě větší.
„Pořád to nechápu. Ne že by byl Saša outsiderem, to naopak, ale stalo se to po tolika letech... Je to něco neuvěřitelného. Tvoří se historie,“ přiznal během oslav historického úspěchu.
Svoje zásluhy si na bronzu dávat nechtěl. „Není to moje medaile, ani zčásti. Je Sašova. Já nejsem jediným členem jeho podpůrného týmu, je tam plno dalších lidí v čele s trenérem. Pro Sašu olympiáda obnášela spoustu odříkání, odloučení od blízkých, dřiny. Já mám z něho jenom radost. Jsem přející člověk. Jsem nadšený, že se mu to povedlo,“ pověděl Totušek upřímně.
