„To je tady zlomené. Jak se ti to stalo?“ zeptal se Dostál svého reprezentačního kolegy. „Zjistil jsem to po semifinále, ale abyste nebyli nervóznější než jsme byl já, tak jsem to nikomu neřekl a závodil s tím i ve finále,“ pousmál se Šlouf.
Na následný Dostálův dotaz, že riskoval zlomení pádla při úvodním záběru na startu finále, reagoval s odstupem také klidně. „Já naštěstí na startu moc nezarvu, viď,“ řekl Šlouf. „Reálně to hrozilo, ale není to chyba materiálu, protože mě dost dlouho upozorňovali, ať jedu s novým pádlem. Takže od teď s novým,“ dodal.
Rychlostní kanoisté Dostál se Šloufem získali bronz v závodě deblkajaků na trati 1000 metrů. Nestačili jen na vítězné Australany Jeana van der Westhuyzena a Thomase Greena, stříbro získali Max Hoff a Jacob Schopf z Německa.
Bronzová radost v Plzni
Radost z jeho bronzového úspěchu panuje napříč republikou, nejvýrazněji nicméně rezonuje v rodné Plzni. „Máme z toho obrovskou radost. Kluk, kterého jsme vychovali, pak odešel do Prahy a teď sebral medaili na olympijských hrách. Ohromné nadšení a dojetí,“ líčí své pocity Karel Kožíšek mladší, mistr světa ve čtyřkanoi z roku 1998, který Šloufa společně se stejnojmenným tatínkem v začátcích trénoval.
„Radek je strašně svědomitý a v tréninku poctivý. Odmala šel cestou špičkového sportovce. Když na to kouknu zpětně, tak vždycky dělal maximum pro to, aby to takhle dopadlo,“ říká mladší z trenérského tandemu Kožíšků.
 |
A co třeba stříbro? Nebo dokonce zlato? Další příležitost by měl Šlouf dostat za tři roky v Paříži, kdy mu bude devětadvacet. Měl by tedy být na vrcholu sil.
„Myslím, že obhajoba medaile reálná je. Určitě po tom půjde,“ domnívá se Kožíšek. A sám Šlouf? Ten momentálně o budoucnosti vůbec nepřemýšlí. „Říkal jsem, že ta medaile skončí dřív nebo později v šuplíku, ale celé ty tři minuty a deset vteřin jsem vnímal, co se děje, jak nám to jede,“ popisoval.
