„Překvapil mě už ten fakt, že jsme postoupili z té šílené kvalifikace,“ přiznává Petr Czudek. „Když jsem viděl, jak se rozvíjí basket ve světě a v Evropě, nikdy jsem si nemyslel, že by se nám vůbec podařilo dostat se do kvalifikačního turnaje.“
Povedlo se. A Petr Czudek si užil olympijskou atmosféru, byť vinou covidu hodně okleštěnou. V ochozech chybějí diváci a sportovci si nemohou jen tak vyrazit za poznáváním Japonska.
Čeští basketbalisté přiletěli z olympijských her v Tokiu, na snímku asistent trenéra Petr Czudek (vlevo) a kapitán Tomáš Satoranský.
„Přesto je tu taková zvláštní atmosféra, kde si všichni fandí a jsou družní,“ říkal Czudek v Tokiu. „To je podle mě to, co by měl sport dát světu. Třeba národy, které se zrovna nemusejí, jsou tady v kontaktu a snaží se najít nějakou společnou řeč.“
Basketbalisté z minulých akcí byli zvyklí spíše na individuální podmínky. Na turnajích pořádaných Mezinárodní basketbalovou federací (FIBA) museli být hráči i členové realizačního týmu striktně ubytováni v jednolůžkových pokojích.
„Tady je ale vše takové hodně komunální, připomíná mi to kolejní časy,“ usmívá se Czudek. „Je nás třeba i šest na malém prostoru. Ze začátku jsem se trochu rozkoukával, že to bude těžké. Postupně mi to však ani nepřišlo. Bral jsem to jako součást olympijského života, že se víc stmeloval i náš realizační tým. Ten normálně pracuje dobře, ale každý bydlí sám a ten kontakt je pak trochu omezený.“
Pokoj v olympijské vesnici
Bývalý reprezentant má mezi českými sportovci řadu známých. Možnost potkat jich tolik na jednom místě a v jednom čase mu vyhovovala, i když…
„Je pravda, že rouška člověka dost zamaskuje. Stydím se, že neznám všechny české olympioniky,“ přiznává Petr Czudek. „Kolikrát jsem pokukoval po cedulce, kdo to je. Když jsem viděl, jak slavné to je jméno, zastyděl jsem se, že jsem dotyčného hned nepoznal. Potkal jsem tu Djokoviče nebo baskeťáky, s nimiž jsme se už ale střetávali na mistrovství světa.“
Kamarádi se scházeli u televize
Czudek jako jedna z hlavních postav stojí za návratem Opavy na výsluní českého basketbalu. Byl u cesty ze druhé nejvyšší soutěže až do Ligy mistrů. Také díky němu mnoho Opavanů upřeně sledovalo české basketbalisty v Tokiu.
„Jak to prožívala Opava celkově, nevím,“ říká kouč. „Ale u nás doma se vytvořila malá olympijská vesnice. Radka (manželka) ji zorganizovala pro kamarády a příbuzné. Promítali basket, sešlo se dvacet třicet lidí, popíjeli, pokecali. Občas jsem se jim snažil přímo před zápasem zavolat. Dokonce i Neno (trenér Ginzburg) je zdravil.“
S Američany se Češi utkali už předloni na světovém šampionátu. „Tehdy to bylo takové to prvotní ‚wau‘, že vidíme hráče hrající nejlepší soutěž. Jmény to ale nebyl až takový Dream Team. Ten v Tokiu je o něco lepší, i když se mi zdá, že hrají podobným stylem,“ všímá si Czudek, který si opět pochvaloval setkání s trenérem soupeře.
Americký trenér Gregg Popovich a jeho asistenti Steve Kerr, Jay Wright a Lloyd Pierce během zápasu s Českem
„Potřást si rukou s Greggem Popovichem, na to jsem se těšil. Je to legenda a umí pracovat s těmito typy hráčů. Potlačit jejich ega a vytvořit opravdový tým je asi těžší než třeba kolem Luky Dončiče (opory Slovinců), kde má každý svou roli. To bylo vidět v prvním zápase (USA podlehly Francii), kde to Američanům neklapalo. Možná to byla taková ta potřebná facka. Uvidíme, jestli přivezou Kobemu (Bryantovi) zlatou medaili, nebo ne,“ připomíná Czudek americkou touhu připomenout tragicky zesnulou legendu.
