Díky dříve dosaženým výkonům jí na začátku roku patřilo postavení ve světovém žebříčku, na jehož základě bylo možné se dostat na olympiádu.
Ve svém okolí však 29letá běžkyně s finskými kořeny cítila nedůvěru. „Věřili mi tak dva lidi,“ tvrdí. „Možná víc, ale spočítala bych to na jedné ruce. Nejtěžší bylo, že jsem nemusela přesvědčovat okolí, občas bylo obtížné, abych tomu věřila i já sama.“
V červnu však splnila svazový limit a nakonec si udržela i postupové umístění v žebříčku. „To byla satisfakce, chtěla jsem se vrátit v dobré formě a věřila jsem, že to bude za měsíc ještě lepší,“ popisuje dvojnásbná medailistka z univerziády.
Před pondělním rozběhem v Tokiu věřila, že by se nemusela jen zúčastnit. „Říkala jsem si že postup není úplně nereálný. Na tak velkém závodě se vždycky stane, že někdo není ve formě. Člověk by neměl koukat na to, že to papírově nevychází,“ řekla Mäki, která se blýskla časem 4:04,55 a osobní maximum si vylepšila o víc než dvě sekundy.
Půl roku po porodu na olympiádu. Mäki o lásce k běhu, partnerovi i synovi Kaapovi |
Syn je doma s rodinou. Stará se o něj tatínek, kterým je atlet Filip Sasínek, jenž se sám do olympijského závodu na 1 500 metrů těsně nekvalifikoval. „Teď byl Kaapo na víkend u našich, trochu se o něj hádají. Malý to zvládá v pohodě. Moc nebrečí a podle mě neví, že tam nejsem. Spíš se stýská mně. Jasně, že se snažím jít na start a nemyslet na nic jiného, než na postup. Nejde to úplně vytěsnit, ale nemám problém se soustředit,“ doplnila.
Na olympijských hrách poprvé, a tak ji mrzí, že je nemůže prožít v plné kráse. „Chybějí nám diváci. Běžet večerní semifinále před plným stadionem by bylo hodně hustý. Ale pro mě je úspěch, že tady jsem, takže mi všechna ta omezení zas tolik nevadí.“
