Takže vás odložení olympijských her moc nepřekvapilo.
Vzhledem k tomu, že se koronavirus stále nedaří usměrnit, se musím přiznat, že jsem to trochu čekal. Nakažení přibývají. Když jsem sledoval vývoj situace ve světě, jak se ruší všechny velké akce… Vnitřně jsem to tušil, spíš mě zajímalo, kdy s tím přijdou.
Nová výzva: 2021. Otázky kolem přeložených her v Tokiu |
Definitivní rozhodnutí padlo v úterý. Jak jste ho prožíval?
Mám z toho smíšené pocity. Na jednu stranu jsem naštvaný, ale zase na druhou stranu to je dobře, protože se teď snažíme chránit své blízké a držíme všechna ta opatření. Nemohli jsme také jet na soustředění, takže bychom neměli plnohodnotnou přípravu. V tomhle se připravovat na největší závod, který člověk může zažít, by nebylo úplně fér.
Mrzí vás to i vzhledem k vašim výkonům v hale?
Určitě. Krátce před halou jsem změnil trenéra. Musel jsem samozřejmě upravit techniku, změnilo se tréninkové prostředí. Bylo to takové náročnější, nejprve jsem se s tím musel trochu sžít. Ale ještě ne úplně vyladěnou technikou jsem hodil skoro 22 metrů. Motorem pro mě byla olympiáda a šel jsem do toho naplno.
Jak se projevila pozastavená sezona na přípravě?
Neříkám, že bych se teď doma válel na gauči. Stále se snažím mít takový rytmus, že budou jiné závody. Chci být ve formě a připravený, až budeme mít možnost závodit.
V jakém režimu trénujete?
Snažíme se trénovat po malých skupinkách, běháme kopce a podobně. Příprava není plnohodnotná, musíte se snažit hledat nové možnosti, abyste mohli něco natrénovat.
Pro vás jako koulaře musí být trénink složitější.
Kdybych byl běžec, tak by to bylo snadné. Odjel bych za Prahu, abych nikoho nepotkal, a tam si to odběhal. My to ale máme takové složitější. Snažíme se dělat cvičení s medicinbalem, zkoušet techniku, která se dá pak použít i při kouli. Stoprocentní to není, ale snažíme se dělat alespoň na 70 procent.
Vzhledem k šířícímu se koronaviru nevíte, kdy se znovu rozeběhne atletická sezona. Je z tohoto důvodu složitější v sobě najít motivaci k tréninku?
Tohle jsem si z hlavy vypnul. Snažím se připravit tak, až ta šance přijde, abych byl v dobré formě. Chci na tom být fyzicky dobře a vědět, že jsem udělal maximum.
V rámci možností tedy v tréninku nepřestáváte.
Neřeknu si: Není olympiáda, to je strašné, co budu dělat? To mi přijde jako úplná hloupost. Tím se člověk zabije, protože jakmile vám vypne hlava, tak je to konečná. Snažím se každým tréninkem zdokonalovat a pracovat na takových věcech, na které jindy není čas.
Takže věříte, že si letos ještě zazávodíte?
To je myšlenka, která mě žene. Musím věřit, že se to vyvine. Nevěřím, že by celosvětově všechny ty chytré mozky a počítače nepřišly na to, jak z toho ven. Jenom to podle mě chce víc času.
Jak celou situaci zvládáte?
Snažím se koukat na lidi z oboru, kteří tomu rozumí. Na střízlivý pohled specialistů, protože to jsou informace, které by si člověk měl vzít. Potom i hlava je taková čistější, když víte, co ten virus skutečně dokáže, ale zároveň i víte, jak se proti němu bránit. Věřím, že ještě nějaký závod bude a bude mi umožněno hodit, pokud možno, daleko.
