Kubáncova smůla, Jessenova radost: český gymnasta se dostal na olympiádu

Několik měsíců v první polovině roku pomáhal gymnasta David Jessen jako dobrovolník ve zdravotnictví. Jednou by byl rád ortopedem nebo chirurgem, v brzké době plánuje nastoupit na studia medicíny – možná dokonce na prestižní Stanfordově univerzitě v Americe, kde žije.

„Jako asistent jsem pomáhal i v testovacím centru na covid, šťoural jsem lidem do nosu. Měli jsme hodně pozitivních případů, vždycky jsme se ale chránili rukavicemi, brýlemi a štítem. Sám jsem si covidem neprošel,“ vypráví 24letý sportovec, ukotvený v americké Pensylvánii, ale narozený v Brně.

O víkendu se právě tam představí na mistrovství republiky, v plném proudu je také jeho příprava na olympiádu. Podruhé v řadě na olympijských hrách platí, že bude jediným zástupcem české mužské gymnastiky.

Po návratu z Tokia zřejmě se sportem skončí. Čtyři roky už se na Stanfordu věnoval bakalářskému studiu, do toho závodil, a předpokládá, že medicínu s gymnastikou už by dál neskloubil.

Syn slavné matky

Gymnastické sklony David Jessen (na snímku) zřejmě mít musel. I jeho rodiče se jí věnovali, díky gymnastice se poznali a zejména Jessenova maminka v ní zanechala výrazné stopy. Hana Říčná má stříbro z mistrovství světa za cvičení na kladině a bronz za bradla a do její sbírky patří také stříbro z ME také za cvičení na kladině. Na olympiádě startovala v roce 1988 v Soulu. Po skončení kariéry začala pracovat jako trenérka a na jedné ze stáží poznala kouče dánského původu Lorina Jessena.

„Tak si říkám, že bude asi lepší, když půjdu dál životem,“ vyhlíží do budoucna.

Olympijskou tečku dostane Jessenova kariéra také šťastným řízením osudu. Na mistrovství světa předloni na podzim ve Stuttgartu si letenku do Tokia nevybojoval, o tři desetiny bodu však skončil první pod čarou, což se ukázalo jako klíčové.

„Čekal jsem, kdyby někdo nade mnou odpadl, abych mohl jet. Před pár měsíci jsem se dozvěděl, že jeden Kubánec necvičí, měl to na Instagramu. A před pár dny mi i jeden kamarád z Mexika na závodech v Osijeku potvrdil, že tento Kubánec od prosince netrénoval. Má prý špatný vztah s federací,“ vylíčil Jessen, co by ho do Tokia mělo poslat. Ještě to není napsané na papíře, ale počítat se s tím dá. „Je to takový mix pocitů. Nechtěl bych, aby mi někdo uvolnil místo proto, že se zranil. Jsem nadšený, že jsem se na olympiádu dostal, protože v gymnastice na tom nepracujete jen čtyři roky, ale celý život,“ pronesl brněnský rodák velmi dobrou češtinou.

Piluje ji během návštěv své původní vlasti, v níž přitom po narození strávil sotva pár týdnů. Když se tam vrací, útočiště zpravidla nachází u babičky. V minulosti už tam s sebou dokonce přivezl i gymnastické souputníky ze zámoří.

Nad tím, že mu pomohl odklad olympijských her, protože minulý rok v létě by jeho kubánský kolega zřejmě to Tokia ještě letěl, Jessen krčí rameny. I letos, byť se nedokázal kvalifikovat ani z mistrovství Evropy, prý cítil dobrou formu.

Naděje pro Tokio

Seriál rozhovorů s největšími českými olympijskými esy

1. DÍL: Jsme magoři od vody, souhlasí Prskavec. Ale když se děti praly, odcházel

2. DÍL: Zlato z Tokia? Bylo by to ocenění, že jsem něco dělal pořádně, říká Dostál

„Historicky většinou první a druhý náhradník jeli. Pravděpodobnost, že to dopadne dobře, byla vysoká, i kdyby se nikdo nezranil nebo neodřekl. Startovní listiny se doplňují divokými kartami,“ upozornil Martin Vlk, předseda České gymnastické federace a starosta Sokola Brno I.

Jessena ještě láká k účasti na brněnské Grand Prix v roce 2022. O tomto roce už má ale svalnatý Čechoameričan, jehož nejoblíbenějšími nářadími jsou kůň na šíř a hrazda, jiné představy.

Na univerzitní sport bude mít dobré vzpomínky. Sám sebe Jessen vykresluje jako závodní typ sportovce, jemuž svědčí atmosféra soutěže, nejlépe s diváckou kulisou.

Té si při vysokoškolských závodech v Americe užil bohatě. „Američani jsou patrioti, na svoje univerzity jsou hrdí a dávají to patřičně najevo,“ poznal gymnasta. Ostatně svoje věci během brněnské návštěvy nosí v batůžku se známým logem v podobě písmena S. Coby absolvent Stanfordu ho na kšiltovce míval třeba slavný Tiger Woods.

„Myslím si, že jsem se na tuto školu dostal proto, že jsem dělal gymnastiku. Studiu a sportu jsme se tam věnovali rovnoměrně,“ přiznává Jessen. A závody jako takové? „Takhle jsme měli kůň na šíř v rohu a kolem nás asi sto lidí, kteří křičeli a fandili. To mi vyhovuje,“ říká český reprezentant a ukazuje po stole prstem, jak bývá tělocvična při soutěžích NCAA rozdělená.

V Tokiu ho čeká komornější prostředí. „To je škoda. Ani se nikam nedostaneme. Ale pořád je to olympiáda,“ říká Jessen.