Víte, jak rychle jste rozjela první padesátku? Že váš mezičas na ní byl lepší než mezičas při světovém rekordu v této disciplíně?
Jo, to je mi jasný, že jsem asi byla před svěťákem. (Měla ji ze všech žen ve svém semifinále nejrychlejší za 27,15, o 19 setin rychlejší než Italka Pellegriniová při svém rekordním zápisu v roce 2009.)
Fantastická Seemanová. V českém rekordu si vyplavala olympijské finále |
Takže vlastně nic překvapivého?
U mě je známé, že rozjíždím rychleji. Každý to má jinak rozvržené. Některé holky začnou pomaleji a pak dají co nejvíc do druhé půlky. Já potřebuji rozjet závod tak, abych se v něm dostala do tempa. Nevěděla jsem, že je to takhle rychlé, ale stovka potom byla naopak pomalejší než včera.
Celkově jste tedy s vašim dnešním tempem spokojená?
Důležité je určit si to svoje a držet se toho. Každý to má jinak. Mně se daří rychle závod rozjet, naladit se na svoji vlnu a jet do konce.
A odměnou je start v olympijském finále. Jaký je to pocit?
To zjistím až zítra, až k němu nastoupím. Ale je to super, jsem fakt nadšená. Finále bylo mým snem, s tím snem jsem do Tokia letěla. Ať zítra dopadnu jakkoli, budu spokojená.
Už v semifinále s vámi byly na blocích plavecké legendy, Ledecká či Pellegriniová. Co s vámi provádí stát s nimi na startu?
Já tohle nesleduju. Šla jsem tam na svůj start, soustředila se na sebe. Samozřejmě, vždycky jsou tam dobré holky, kterých se chci trošičku držet. A doufám, že mezi ně někdy taky budu patřit.
Zbyla ve vás rezerva na ještě lepší čas ve finále?
Ještě jsem mohla vylézt z bazénu sama a mohla jsem se po semifinále smát. Doufám, že po finále to bude horší a třeba mě budou tahat z vody. To by mi ale vůbec nevadilo.
Češi tu ukončují dlouhé historické půsty. V pondělí se zrodila první šermířská olympijská medaile po 113 letech, teď je tu vaší zásluhou první plavecké finále po 21 letech.
Hodně tady sleduju celý český olympijský tým, všechny naše medaile a výsledky - a hrozně mě to motivuje. Jsem strašně ráda, že přes počáteční obavy, jak to tady všechno s výpravou bude, se nám takhle daří a atmosféra v týmu je hned jiná. Jen tak dál.
Pomohl vám k dobré náladě i postup vaší spolubydlící Kristýny Horské do semifinále polohovky, který byl pro mnohé milým překvapením?
Jasně, vždycky je lepší, když máme větší zastoupení ve finálových blocích. Navíc jsem byla ráda, že jsem mohla dneska s někým snídat.
Plavecký program je v Tokiu neobvyklý s rozplavbami večer a semifinálovým a finálovým blokem hned následující den dopoledne. Jak se vám na takový rytmus podařilo najet?
Z finalistek dvoustovky jsem na tom asi nejlíp, protože Katie Ledecká měla včera na programu patnáctku, rozplavby dvoustovky a ještě ranní finále čtyřstovky. Takže pro mě byl tenhle překlop jen taková „snídaně“, zatímco jí servírují plné menu. Je to samozřejmě pro mě jiné, zažívám takový program poprvé. Ale musím říct, že se mi zatím - zaklepu to - daří ten rytmus uchopit.
Barbora Seemanová v semifinále kraulařské dvoustovky na olympiádě v Tokiu.
Noc před semifinále byla klidná?
Po rozplavbě jsem se v pondělí večer kvalitně vyplavala, potom jsme šli honem na večeři a já co nejdřív spát. Chtěla jsem vstávat brzo, abych se rozkoukala a aby potom čas závodu (10.36 japonského času) byl pro mě takovým v uvozovkách odpolednem. Noc ale nebyla moc dobrá, furt jsem se budila, protože u nás na apartmánu pořád někdo chodil na záchod (triatlonistky vstávaly na svůj závod už před třetí v noci). Ale nakonec to bylo v pohodě, neprobudila jsem se ráno rozsekaná, takže dobrý.
A probudila jste se sama?
To je taky vtipná historka, já měla vstávat v šest, ale zapomněla jsem si nařídit budíka. Naštěstí ho měla Kíťa (Horská), která se mnou bydlí na pokoji a ta vstávala na své semifinále v šest dvacet. Potom jsme si s trenérkou ještě spletly hodiny na autobus, ale dopadlo to fajn, jsem tady.
Tokijské ulice byly mimořádně ucpané, sami jsme to zažili.
My naštěstí máme policejní doprovody pro naše autobusy, takže když je někde doopravdy zácpa, trošku nás provedou.
Z nejmladší ve výpravě aspirantkou na finále. Jak se Seemanová vyplavala |
Jaký teď bude plán před finálovým startem?
Nejspíš nic specifického. Půjdu se vyplavat, pořádně najíst a budu odpočívat. Všechno normálně, jak jsme s trenérkou zvyklé. I když... jo, nejsme ještě zvyklé na olympijské finále. Uvidím, jestli si odpoledne zajedu na bazén, nebo jestli budu unavená a zůstanu ve vesnici. Budu se řídit pocity.
A co mentální příprava na finále?
Jestli nebudu muset dělat Pétě (trenérce) psychologa? Uvidíme. Ne, my to fakt nehrotíme. Já do každého závodu jdu naplno, takže není moc co řešit.
Strava ve vesnici vám vyhovuje?
Je super. Musím říct, že oproti olympiádě v Riu má úplně jinou kvalitu. Připadám si ne jako v jídleně, ale jako bych chodila do restaurace. Máme tady suši a opravdu z každé kuchyně aspoň něco, vyberu si. Ale i tak už se těším domů zase na českou kuchyni.
Co bude ideálním jídlem před olympijským finále?
Nevím, můžu se třeba zeptat tady Katie Ledecké, co si dává. Pro mě ale asi není nic vyloženě škodlivého. Dám si, na co budu mít zrovna chuť. Asi si zrovna nedám hamburger, pizzu a colu, ale vyberu něco, co mě zasytí a po čem zároveň zůstanu lehká.
Ani při finále nebudou na tribunách žádní diváci, a přesto: členů plaveckých týmů, kteří v Tokiu do hlediště smějí, je zde tolik, že atmosféra není nepříjemná.
Už jsem to říkala na Evropě, že přestože tam nebyli diváci, člověk ten řev slyšel. I když já osobně ho při závodě ani před ním úplně nevnímám, tak dneska jsem slyšela, jak moji spoluplavci zařvali, když jsem stála na bloku. A bylo to fajn.
