Stadion pro deset tisíc diváků. Ariake Coliseum. Hlavní scéna tenisového olympijského areálu se schovala pod střechou, neb venku pršelo.
Na druhé straně kurtu stála dvojka na žebříčku WTA. Nejlépe vydělávající sportovkyně na světě. Žena, která při zahájení her slavnostně zapálila oheň.
Naomi Ósakaová v Tokiu. Okamžiky slávy a pak chmury na kurtu.
Dvaadvacetiletá Vondroušová ji uznává. Soucítí s ní, co se týče nepříliš vřelého vztahu k médiím. Do utkání s domácí superhvězdou ovšem nastoupila troufale.
Kde se brala vaše uvolněnost a agresivita?
Šla jsem do zápasu s pocitem, že nemám co ztratit. A že do toho musím chodit, jinak by mě ustřílela. Začátek se povedl, dobře jsem podávala. Říkala jsem si, že ji musím jakkoliv rozběhat. Čopem, kraťasem, čímkoliv. A vyplatilo se.
Co vám letělo hlavou, když jste v prvním setu rychle vedla 4:0?
Věděla jsem, že Naomi bude bojovat o každý míč. Nejdřív špatně servírovala, přes její druhé podání jsem ji drtila. Ve druhém setu se zlepšila, lépe míče umisťovala a dávala rány. Dvakrát jsem ji brejkla, ale ani nevím jak.
Vondroušová ve čtvrtfináleÚterní zpravodajství a výkony Čechů  |
Doléhalo na vás, že se střetáváte s takovou osobností v její rodné zemi?
Upřímně jsem se snažila brát ten mač jako každý jiný. Samozřejmě jsem ji na kurtu viděla. Uvědomuju si, jaká je hvězda. Hlavně tady v Japonsku. Ale nechtěla jsem si to připouštět. Ona byla doma pod strašným tlakem.
Párkrát vám zatleskala po povedených úderech, všimla jste si?
Jo, ona je v tomhle skvělá. Dělala to i v předchozím zápase. Vůbec se nevzteká, nedává najevo emoce. Fandí si do poslední chvíle, věří si. I proto je podle mě tak dobrá. Druhý set byl těsný, mohl se překlopit i na její stranu.
Ano, za stavu 3:3 vám utekla na 15-40. A vy jste ji vypekla dvěma fantastickými kraťasy. Chtělo to odvahu, mazanost, či drzost?
Asi všechno. Věděla jsem, že se v průběhu utkání zezadu výrazně zlepšila. Už bylo hrozně těžké ji přehrávat z výměn. Přitlačila. Věděla jsem, že když nedám úder k základní lajně, tak je konec... Musím uznat, že tyhle dva kraťasy se mi fakt povedly.
Jsou někdy mocnější zbraní než bomby na čáru?
Jsou. Třeba i returny, které jsem jen ťukla zpátky forhendem, jí dělaly větší problémy. Když jsem dala ránu, hned jsem mi ji blokovala zpátky. Snažila jsem se jakkoliv vrátit každý servis, protože pak už se mohlo dít cokoliv.
Pamatujete si svůj nabíhaný forhendový slajs s boční rotací přímo na lajnu? Jak Ósakaová jen stála a zírala? Byla to z vaší strany improvizace?
Jo. A velká. (směje se) Ona taky vytáhla pár podobných. Napadlo mě, že už jinam nejde hrát. Tak jsem to zkusila. Samozřejmě jsem měla štěstí. Ale byl to hezký úder.
Pomohl vám dostat se do vedení 4:3. Díky čemu jste zvládla kritický game?
Dala jsem blbě pár deblů. Věděla jsem, že mě tlačí, tak jsem druhé podání chtěla přiriskovat. A trošku mi to uletělo. Ale pak jsem si říkala, že prostě musím něco vymyslet. V důležitých momentech se vždycky pokouším zahrát něco neobvyklého. Je důležité udržet klidnou hlavu.
Jak vám seděly podmínky na zastřešeném a klimatizovaném centrkurtu?
Bylo na něm samozřejmě o hodně příjemněji než venku. Připadala jsem si jako v hale, což mně docela vyhovuje. Hrálo se mi super. Přijde mi, že je povrch na centru pomalejší než na ostatních kurtech, což pro mě znamenalo výhodu, protože ona hraje strašně rychle a dává rány.
Co pro vás znamená, že jste v olympijském čtvrtfinále? Jedno vítězství od medailových bojů?
Je to krása. Když jsem viděla, že mám Naomi ve třetím kole, říkala jsem si, že budu muset hrát hodně dobře. V trénincích se mi dařilo, tak jsem si říkala, že to je ve mně. Věřila jsem, že ji můžu porazit. I když na konci jsem se rozklepala. Při prvních dvou mečbolech jsem mohla být odvážnější. Jsem moc ráda, že jsem poslední game nějak uhrála.
Už jste zaznamenala nějaké ohlasy z domova?
Ne. Ještě jsem nezapnula telefon. Utíkala jsem do mixzóny, jak jsem na vás těšila. (smála se nahlas)
Pomohla vám skupinka krajanů ve vaší lóži?
Venkovní zápasy kvůli dešti přerušili, takže mohli přijít trenéři. Přidal se pan profesor Kolář s paní doktorkou Velebovou a Kája Plíšková. Bylo hezké, že jsem se o ně na prázdném stadionu mohla opřít. Občas mě nahecovali, což je super.
Turnaj nekončí. Dokážete po kolosální triumfu rychle přepnout?
No jasně. S Kájou ještě hrajeme debla. Osprchuju se, převléknu. Dám si něco k jídlu a půjdu fandit Káje. Pak si dáme čtyřhru. Určitě nechci usnout na vavřínech. A stejně mi zatím nějak nedochází, co se stalo.
