Na londýnské trávě nedávno podlehly Kuděrmetovové a Vesninové 7:6, 4:6, 7:9. Na tokijském betonu využily šance na revanš a po výsledku 6:3, 3:6, 10:6 se mohly blaženě obejmout.
„Odvážnějším štěstí přeje,“ konstatoval při odchodu z kurtu Pála, pyšný na ženy, které ovládly na turnaji třetí super tie break za sebou. Raději by nechaly rozhodnout normální třetí set, nicméně zvládají i jeho zkrácenou verzi.
Rusky povzbuzovali z tribunky jejich krajané: „Daváj!“ A utěšovali: „Ničevó!“
Tenisová fantazie! O zlato si zahrají Vondroušová i Krejčíková se Siniakovou |
Větší kuráž projevily zavilá Barbora a vznětlivá Kateřina. Po ztracené druhé sadě neklesaly na mysli. Seděly na lavičce, osnovaly taktiku.
V bezbřehém nadšení pro úspěch si opakovaly, že se nesmí nechat rozhodit ani na chviličku. Každé zaváhání totiž mohlo způsobit krach.
„Povrch se postupně zrychluje a míče v horku strašně letí,“ vysvětloval Pála. „Blbě se brání. Kdo dá první ránu, má navrch. Servis píše. A obzvlášť to platí v super tie breaku. Každá ztráta se těžko dohání.“
Taky proto se K+S do sokyň z velké země na východě pustily s obrovskou vervou. Vedly 2:0, 4:2, 6:3, 8:4...
Pála a jeho parťák David Kunst vyskakovali ze sedaček a burcovali je, aby ani na chvíli nepropadly malověrnosti či naštvání, k němuž má někdy sklony Siniaková.
Když Vesninová snížila esem na 7:4, Rusové volali: „Teď je váš čas!“ Pletli se. Krejčíková se vzápětí blýskla na síti a Pála řval: „Koule!“
Siniaková málem zbourala bariéru u dvorce, když se hnala za míčem. Sténání při úderech svědčilo o nejvyšším úsilí, které rivalky do bitvy vkládaly.
Stav 9:6. Mečbol. Krejčíková po výborném servisu od základní lajny tlačila Vesninovou, jejíž nepovedený lob zabila smečí Siniaková. Konec!
 |
Český hlouček jásá, tleská i profesor Pavel Kolář, který se přišel podívat. Tenistky kvačí za fanoušky, objímají se s Pálou, Kunstem a dalšími.
„Moc jim děkujeme za podporu,“ pravila Siniaková. „Vyhrály jsme díky bojovnosti, nechaly jsme tam všechno.“
„Medaili už nám nikdo nevezme, ale my chceme tu nejcennější. Kéž by to vyšlo,“ přála si Krejčíková.
Zatímco dosud je pořadatelé hnali ze zápasu do zápasu, teď je čekají dva dny volna. A pak finále.
Proti Švýcarkám Bencicové s Golubicovou.
Mít placku. Jako Jana, přeje si Krejčíková. Vzpomínky na Atlantu 1996 ožívají |
Představí se Češky po vymetání zastrčených kurtů konečně na hlavním stadionu Ariake Coliseum?
Siniaková: „Někdo říkal, že jo.“
Krejčíková: „Šly bychom kamkoliv.“
Siniaková: „Budeme se rvát do posledních sil.“
Krejčíková: „Já budu určitě brečet. Zdejší zážitky jsou pro mě hluboké a emocionálně silné.“
Siniaková: „Chci slyšet naši hymnu.“
Krejčíková: „Hrajeme pro lidi u nás doma. Snad jsou na nás hrdí.“
