Coby první nasazené musely v Tokiu čelit mocnému tlaku. Věděly, že se od nich vítězství čeká. Samy ho od sebe čekaly. S trémou a stresem se vypořádaly fantasticky.
Dráždilo je, že je pořadatelé na turnaji odsoudili do rolí komparzistek. Cítily křivdu při rozdělování kurtů na tréninky i při tvorbě zápasového programu.
ZPRAVODAJSTVÍČtyřhra je zlatá! Krejčíková a Siniaková ovládly finále i celou olympiádu |
Ten vůči nim byl někdy opravdu krutý. Po večerní bitvě se Španělkami začínaly v Ariake Parku druhý den hned od jedné hodiny v pekelné výhni. Marně Krejčíková v kanceláři protestovala.
Jak k nim byl plán nevlídný, se ukázalo v závěru, kdy po napěchovaných dnech měly najednou v pátek a v sobotu volno.
Při tažení pavoukem překonaly několik kritických chvil. Krejčíková byla po vyřazení od Bencicové v singlu naprosto vyčerpaná, ubrečená. Za pár hodin ale zase válela po boku Siniakové.
Vznětlivá Siniaková jako obvykle v zápalu boje zuřila, lamentovala, hořekovala. Nicméně snažila se své vášně krotit, aby neztratila koncentraci. Aby páru zbytečně neuteklo víc bodů za sebou.
 |
Obě se obávaly super tie breaků, které rozhodovaly za stavu 1:1 na sety. Raději by hrály třetí sadu jako na grandslamech. Ale přizpůsobily se a všechny tři koncovky zvládly brilantně.
Při nepřítomnosti diváků oceňovaly pětadvacetileté ženy podporu členů výpravy, kteří chodili na jejich mače a fandili jim. Za potlesk a slova povzbuzení jim byly nesmírně vděčné. Stejně jako za vzkazy z domova.
I s jejich přispěním přemohly v semifinále ruské sokyně Kuděrmetovovou a Vesninovou, s nimiž nedávno na Wimbledonu prohrály. Dychtily po odvetě. Neztrácely víru. Hnala je vidina medailí.
Mají zlaté. Ve finále zlomily odpor Švýcarek. Jejich kumštu a odhodlání prostě nešlo odolat.
Překonaly své stříbrné předchůdkyně Novotnou se Sukovou i Hlaváčkovou s Hradeckou.
Nerozklepaly se z role favoritek.
Staly se šampionkami.
Zaslouženě.
Bravo!
