Kdyby za mě dnešní díl psala Lída Formanová, musel by se přejmenovat na Slzy pod očima. Viděl jsem ten její nešťastný rozběh v televizi u snídaně a když najednou přestala běžet, málem jsme se udusil.
Musí jí být hrozně a bude zajímavý sledovat, jak se zachová její okolí, které se po jejích posledních úspěších typicky po česku pěkně rozšířilo.
Teď by mohutné uvítání na letišti potřebovala dvojnásob.
Určitě by za něj vyměnila všechny medaile.
Nějakou medaili bych už naopak přivítal osobně. Podruhé za sebou jsem si udělal výlet na střelnici, ale ani tentokráte to nevyšlo. Sympatický střelec Januš byl sice po včerejšku druhej, ale dneska mu běžící terč pěkně zdrhal.
Tomuhle sportu moc nerozumím, ale i jako laik si dovolím tvrdit, že při maximálním možném výkonu 10.9 není trefa 7.3 nic moc.
Zatímco jsem se přesouval další dvě hodiny do centra Sydney na judo, Stádo nedaleko střelnice lovil Kořínka.
Ne že by se hrabal v trávě, ale točil rozhovor s naším jediným reprezentantem v olympijském závodě horských kol.
Podle jeho zpráv byl prý Kořínek před závodem pozitivně naladěn.
To byl bohužel Hruška taky...
Jára se dnes stal naším prvním atletickým specialistou a s vyjímkou nešťastné Lídy celkem uspěl. Pozorně sledoval běžkyně, chodce, Železného, Kašpárkovou a Mencovu kouli.
Zajímavé judo jsem si naopak moc neužil. Český pořízek Jákl sice v kategorii nad sto kilo dobře začal, ale špatně skončil. Vše se odehrálo strašně rychle a než jsem si stačil popovídat s českotelevizáckým přítelem Jiřím Pucholtem Rejmanem o zajímavých tvarech vedle zápasících nadstokilových žen, už jsme museli za dalším rozhovorem.
Petr Jákl byl naštěstí v pohodě. A kdyby ne, tak by nás se svým vleklým zraněním hřbetu stejně odmítnout nedokázal.
Těžko mohl říct, ať mu vlezem na záda.
Večer jsem měl ještě v plánu podívat se na sličnou trampolínistku Vachníkovou, můj tajný tip na Miss Sydney 2000. Jenže asi nejsem sám, neboť Stádo raději vypnul telefon, než by si tam se mnou dal sraz.
Pak se ošíval, že ho při videorozhovoru s Petrou vypnout musel.
Tu tříhodinovou kazetku bych celkem rád viděl!
Alepoň jsem díky pracovnímu výletu do centra zjistil, že zkušenější mediální kolegové nelžou. Olympiáda pro novináře fakticky není dovolená a i když nám mnozí závidí, že jsme přímo v centru dění, fakticky věřte tomu, že toho doma uvidíte mnohem víc.
Honíme se z jednoho sportoviště na druhý, pravidelně střídáme tiskáče a pohybujeme se v začarovaném kruhu Olympijského parku, zatímco dneska jsem na pár minutek procházel úžasně žijícím Darling Harbourem, kde lidi fandí na trávě před velkoplošnými obrazovkami, všude je pohoda a smích a vedle nasvícené Opery září do tmy nádherného Sydney olympijské kruhy uprostřed Harbour Bridge.
Prostě jinej a opravdovej olympijskej svět.
Jestli bude v Sydney olymiáda 3000, hodlám si jí konečně pořádně užít v televizi.
Možná už budu death, ale doufám, že to tam nahoře budou dávat live.