A do té nádhery nám ještě ze Stádem přicházely textovky z Čech od rodinných či spřízněných australských spolucestovatelů, že na to koukaj doma v televizi a chce se jim zároveň být tu s námi a brečet....
Zkrátka kdo se díval a je podobně naladěn, ten rozumí a všechny ostatní už nehodlám dále nutit, aby dnešní Kruhy četli s kapesníkem.
Jedna esemeska mě však dost zaskočila.
Jestli prý jsem přímo na stadiónu! A kdo asi tak nadšeně tleskal, zapojoval se do oslavných vln, svítil do rytmu fasovanou baterkou a blikal erárním elektrickým náramkem v sektoru M, sedmé řadě a na sedačce 57?
Jedině, že by mě celé čtyři hodiny v záběru zastiňoval ten mrňavý Číňan v řadě přede mnou, jinak ten dotaz nechápu.
Úchvatný kulturní program nám strašně rychle utekl a tu malou třináctiletou holčičku, která létala desítky metrů nad plochou, jsem si
zamiloval nejvíc. Naopak defilé zúčastněných národů se vleklo až nekonečně, sportovci si to asi užili mnohem více, ale jak správně podotknul Stádo, jestli se současné státy budou i nadále dělit, pak v Aténách bude slavnostní nástup pomalu celodenní.
Pochvalu naopak zaslouží delegace Severní a Jižní Korey, které pod společnou vlajkou pochodovaly ruku v ruce za bouřlivého aplausu, kterým je publikum odměnilo za odvahu a naše skupinka za ušetření času.
Česká výprava reprezentovala ve slušivých oblecích a snažila se získat domácí publikum máváním českými a australskými vlajkami, ale většina vyprodaného hlediště se šetřila na příchod australských sportovců, kdy se stadión málem zbořil.
Boxující klokan na zelenožluté vlajce, sportovní symbol australského olympijského týmu vlál snad ob sedačku, atmosféra byla zcela elektrizující a když domácí borci uzavřeli téměř dvouhodinovou vítačku 199 světových výprav, měl jsem pocit, že jsme si na tom světě všichni tak nějak rovni.
Pak však na obří obrazovce naskočil maxiportrét v čestné lóži sedícího Bila Gatese a bylo jasné, že jsem se mýlil.
Ale dnes večer to bylo o něčem jiném.
Necelou hodinu před olympijskou půlnocí zápalila nejslavnější atletka - aboriginka Cathy Freemanová z vody slavnostně olympijský oheň a Hry definitivně odstartovaly.
Již ráno však odstartoval i provoz Českého olympijského domu ve čtvrti Wooloomooloo bay nedaleko slavné Opery.
Přišlo hodně našich sportovců i zajímavých místních hostů, jenže povídat se moc nedalo, neboť vcelku rozlehlým sálem rodinné hospůdky se s mikrofonem neúnavně plížil známý spíkr Štěpán Škorpil, neustále zpovídal každého, koho potkal a když nepotkal nikoho, tak jen mluvil a mluvil a mluvil.
Lepší by bylo, kdyby dnes do medailových bojů promluvil někdo z českých borců, kteří zahájí své soutěže hned první olympijský den.
Pokusí se o to triatlonistka Berková, plavkyně Černá, střelec Tenk, ale zahajují i beachvolejbalisti, pinponkáři a samozřejmě také idnesáci.
Protože nám začíná maratón...
