"Hanka jede na svou třetí olympiádu, pro ni není jiná cesta než finále," říká odvážně Nalezený, tentokrát v úloze osobního trenéra polohovkářky Hany Černé. Dře jako kůň, prohlašuje její trenér. "Jenže jak ji začne bolet koleno, musíme cuknout zpátky." "Jsem podle tabulek kousek od finále," uvažuje mistryně Evropy na 400 metrů polohový závod v krátkém bazénu. "Kdybych zlepšila osobní rekord, tak snad, pokusím se o to zuby nehty, ale nechci si dávat nezdolatelné cíle, abych potom nesmutnila." Nejméně o vteřinu by musel zrychlit kraulař Vlastimil Burda na čtyři sta metrech, aby se mu pootevřela finálová vrátka. Je v mohutném rozmachu, na nedávném mistrovství Evropy poskočil vydatně vpřed, vytvořil nový český rekord.
"Ten výkonnostní skok byl pro mě šokující," přiznal trenér Jaroslav Strnad. "Přemýšlel jsem, proč tak najednou, když fyzicky nepokročil. Zřejmě na americké univerzitě v Bakersfieldu mu stouplo za necelé tři měsíce sebevědomí. Ta americká nátura, kterou tam do nich vštěpují, asi padla na úrodnou půdu." Šestadvacetiletý plavecký obr, vysoký rovné dva metry, si uvědomuje, že se přece jen poněkud proměnil. "Jsem sebevědomější, cítím to," řekl.
Jeden z nejlepších prsařů Evropy Daniel Málek, jehož forma roste velikostí závodu, je podle svého trenéra Petra Přikryla motivačně schopný se do finále na 100 metrů prosadit. "Bez osobáku a českého rekordu to ovšem nepůjde a to znamená zrychlení víc než o vteřinu." Pro Málka je nyní klíčovým problémem závodní frekvence temp. V evropském finále dosahovali závodníci 52, 54 až 62 temp v minutě, on sám zůstal na jednapadesáti.
Ke zrychlení frekvence vedou v tréninku dvě cesty: přivázat se k bloku gumovým lanem a plavat jenom rukama, anebo s deskou v natažených pažích trénovat kop nohou. "Trénujeme takhle třikrát týdně," říká trenér.
Trénují snad plavečtí olympionici dosud málo? Měli by polykat více kilometrů denně? Trenér Strnad se k tomu nepřiklání: "Ne že by nebyli natrénovaní, ale je to věc hlavy." Není tedy sama účast na olympiádě vrcholem jejich motivace? "To může být," myslí si šéftrenér Nalezený. "U každého je to jinak, ale tenhle pocit: jsem tady, uff, to jsem si oddechl, bývá odzbrojující. Ještě jednou se zmáčknout přes práh bolesti, to už nemusí být tak silné."
18. srpna 2000
S t r a k o n i c e , P ř í b r a m -
Je nebetyčná propast v českých poměrech mezi dvěma nejpřednějšími olympijskými sporty, atletikou a plaváním. Nejenže atletů odlétá do Sydney pětadvacet a plavců pouze šest. Světovými osobnostmi typu Dvořáka, Železného, Kašpárkové se plavání ozdobit nemůže, staví pouze na nižším kalibru medailistů z mistrovství Evropy.
Ducha opravdových šampionů, odhodlaných a připravených vystoupit na sportovní Olymp, plavání dosud postrádá.
"Do finále? Tam se můžeme dostat jen přes velké osobní výkony, přes nové české rekordy," prohlašuje šéftrenér Josef Nalezený. Účast v osmičlenném finále má pořád ještě daleko k medaili. Na tu mezi plavci nemyslí nikdo.
