Kromě Šebrleho mohly být dnes onlajny dva.
Plánoval jsem pro vás naživo chodecký závod mužů, vedle nichž jsem hodlal metr po metru pochodovat, ale nakonec mě přesvědčili, že těch padesát kiláků je dost, takže z toho bohužel sešlo.
Do Prčic!
Náš borec Holuša ale bojoval a do cíle dorazil po svých.
A výsledkově?
Celkem to ušlo.
Přesněji řečeno, celkem to ušlo patnáct soupeřů rychleji než on.
Závod už možná neviděla ani australská chodkyně, která si šla na čele pro zlato, ale rozhodčí jí diskvalifikovali 200 metrů před cílem!!!
Podle dnešního australského tisku nebyla její poslední slova příliš optimistická.
Dejte mi zbraň, ať se můžu zastřelit!
A já myslel, že to v noci byla zase bouřka.
Házenkářský televizní zážitek byl úžasný. Rusové nejprve přehráli Jugoše a vytočení poražení chtěli po závěrečném hvizdu rozbít hubu českým rozhodčím Kohoutovi s Dolejšem.
Pár českých extraligistů by se k nim v tu chvíli určitě rádo přidalo.
Potom Švédové doslova smázli Španěly a generace nadtřicátníků, kteří od triumfu na světovém šampionátu 1990 v Praze vyhráli co se dalo a neskončili jen proto, že jim chybí olympijské zlato, už je těsně před
cílem.
Asi s tím florbalem ještě neseknu.
Po dvou deštivých dnech bylo dneska šílené maggi. V australské hantýrce se tak označuje parno a dusno, kdy se potíte už při mluvení a lepí se na vás mouchy.
Ale místním lidem ani maggi jejich přátelskou náladu nezkazí.
V media village nám s kolegou z Lidovek sami od sebe zastavili dva po zuby ozbrojení policisté a na zadní sedačce jejich miniautíčka nás přes celou vesnici zavezli až k bráně.
Cestou jsme si krásně povídali, vyměnili si odznáčky a popřáli příjemný den.
Tohle teď v Praze asi nezažíváte.
Podle kusých informací se to tam prej pěkně mele a máme být rádi, že jsme tady v Sydney.
Jsme rádi.
Škoda, že jsme před odjezdem nikomu nenastínili náš protiglobalizační plán.
Vpustit protestanty do stanového městečka na Strahově, pak je tam zavřít a na konci zasedání zahnat vyhladovělé do McDonaldů.
Takhle si vybrali sami.
Dršťkovou.
V Praze by se teďka určitě hodil český boxer Rudolf Kraj.
Před chvilkou totiž vyřídil i Ukrajince Fedčuka, má už tak minimálně stříbro a v neděli bude bojovat o zlato.
Rudy Mlátička, jak ho tady překřtili kamarádi, sice ze začátku prohrával, ale když se do toho pustil naplno, strhlo nás to a podporovali jsme ho z novinářské tribuny tak hlasitě, že jste to museli slyšet i z televize.
A bí, a bí, bí Ukrajince do hlavy!
Ale stejně mám radši juke box.
Čeká nás poslední olympijský víkend.
Symbolicky ho zakončíme na vodáckém kanále v Penrithu, kam jedeme s českotelevizáky asi podvacáté.
Bude nám to chybět.
Domluvili jsme se proto, že hned jak se potkáme v Praze, pojedeme společně na výlet.
Do Račic.
